Emir Kusturica si na Balkáně staví vlastní město
Andričgrad – tak se jmenuje městečko, které ve východní Bosně buduje slavný filmový režisér Emir Kusturica. A nebude to jen pouhá kulisa pro některý z jeho příštích filmů. Andričgrad se má stát novým centrem kultury, umění, ekologického životního stylu a zábavy v místě, kde žil nositel Nobelovy ceny za literaturu Ivo Andrič a které popisuje jeho nejslavnější román Most na Drině. Zpočátku bláznivý nápad originálního režiséra nabývá pevných obrysů, a to doslova.
Kdybyste vyhlédli z oken domku Iva Andriče, neviděli byste vůbec nic. V divokých 90. letech si před ním na břehu Driny kdosi načerno postavil ošklivou rodinnou krabici. Kdyby nebránila výhledu, spatřili bychom na protějším břehu Driny velké staveniště Andričova města – Andričgradu.
„Nositel Nobelovy ceny se nerodí každý den. Úplně jsme tu zapomněli, že Iva Andriče máme. Je to skandál. Město Višegrad věnovalo jeho domek nějakému strojvůdci, který utekl do Švédska, a stavení zchátralo,“ popisuje stav Andričova domku Novica Krunič, který si v sousedství otevřel malou galerii.
Po filmu by nic nezůstalo, řekl si Kusturica. Tak postavil město
Na dohled se majestátně klenou oblouky osmanského mostu ze 16. století, památky zapsané na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Fotit si ji přijíždějí turisté až z Japonska. Moc víc tady však k vidění není.
Novicův kamarád režisér Emir Kusturica chtěl nejprve natočit o mostu a lidech kolem něj velkofilm na motivy Andričova románu. Když se však film dotočí, kulisy se zbourají a na místě nezbude nic. Kusturica proto vymyslel Andričgrad, který tady zůstane už napořád.
„Chceme oživit celou oblast a vytvořit z ní centrum kultury. Otevřeme tady knihovnu, divadlo a pobočku univerzity. Městečko dá práci mnoha lidem. U nás žádný podnik kromě višegrádské vodní elektrárny nefunguje. Hlavně to však bude hold, který vzdáme velkému Andričovi,“ říká Novica.
To potvrzuje i starosta Višegradu Tomislav Popovič: „Andrič naše město popsal ve svém románu a proslavil ho nejen v naší oblasti, ale po celém světě. Postavíme Andričgrad a splatíme tím spisovateli část dluhu. A navíc toho využijeme i k rozvoji cestovního ruchu.“
Architektura města bude odrážet hlavní epochy v dějinách Bosny
Kritici tomuto grandióznímu projektu vytýkají velikášství a kýčovitost. Už za dva roky uvidíme, jak pokus o koexistenci tří až čtyř historických stylů dopadl a jak se nové město sžije se svým okolím.
„Tady bude hlavní vchod, od kterého povede napříč městem hlavní ulice Stradun, stejně jako v Dubrovníku. Levá část města bude v tureckém stylu, pravá v byzantském a spojí se ve stylu rakousko-uherském. To odráží hlavní historické epochy v dějinách Bosny,“ vysvětluje mi na bráně paní Jelica.
Za chvíli se mě i slova ujme stavbyvedoucí inženýr Ranko Stojič. Stojíme na ostrohu, jehož levý břeh obtéká řeka Drina a pravý její přítok Rzav. Za zády máme městečko Višegrad.
„Objekty mají celkovou plochu 20 tisíc čtverečních metrů. Bude tu divadlo se scénou 17 × 20 metrů a hledištěm pro 360 diváků, multiplex se třemi kinosály, radnice, umělecká fakulta pro výtvarníky, herce a režiséry. Tamhle vpravo bude hotel Ritz, klášter Tvrdoš a kopie kosovského kostela Visoki Dečani,“ ukazuje.
Město dostane historickou podobu
Andričgrad nechce exkluzivní zážitky dopřát jen bohatým turistům. Karavansaraj nabídne ubytování v podobě hostelů a mezi dílnami řemeslníků se najde dostatek obchodů, kaváren a restaurací pro každou kapsu. Městečko bude mít vlastní říční přístav a heliport.
„Momentálně jsme ve druhé fázi výstavby. Poloostrov jsme prodloužili násypem na více než šest set metrů délky a teď dokončujeme hrubé stavby. Cihlové a betonové zdi pak obložíme kamenem, aby vypadaly jako v Dubrovníku nebo Trebinje. Kámen vozíme z Hercegoviny. Rozebíráme tam rozpadlé staré domky a tady kámen řežeme na pláty,“ dozvídám se.
Střechy pokryjí tašky, speciálně vypálené tak, aby vypadaly jako staré. Městečko obepne replika středověkých zdí. Grandiózní projekt ovšem narazil i na nepochopení. Emir Kusturica je totiž na Balkáně kontroverzní postavou.
„Profesor Kusturica musel až v UNESCO dokazovat, že Andričgrad nenarušuje autentický ráz místa kolem středověkého osmanského mostu přes Drinu, který je na seznamu světového kulturního dědictví. Je to asi proto, že Kusturica od muslimů přešel k Srbům,“ myslí si režisérův kamarád Novica.
S gumáky do první řady
Město na Drině roste doslova jako z vody. 49 procent investuje stát a zbytek profesor Kusturica, dodává stavbyvedoucí Ranko Stojič.
„Vyhnuli jsme se tím komunistickým metodám a vypisování veřejných soutěží, kdy si každý chce urvat své procento a stavba se zbytečně prodražuje a protahuje. Teď je všechno zcela transparentní a pod kontrolou. Zaměstnáváme 150 místních lidí a těm, kteří si z tohoto projektu chtěli udělat dojnou krávu, jsme zavřeli kohoutky. Už k nám ani nechodí,“ pochvaluje si.
Další stovky lidí nastálo zaměstná Andričgrad po svém otevření za dva roky. Pro válkou zbídačený podhorský kraj to bude záchrana, věří starosta Višegradu Tomislav Popovič.
„Cestovní ruch vidíme jako hlavní odvětví našeho hospodářství. Projekt Andričgradu korunuje naše kulturní bohatství: starodávný most, řeku Drinu, višegradské lázně a klášter Dobrun. Navíc přímo navazuje na loni otevřenou úzkokolejku do Mokré Hory v Srbsku. Je těžké spočítat všechna pozitiva, která tento obrovský projekt nabízí,“ upozorňuje.
Emir Kusturica pro slavnostní otevření připravuje operu Most na Drině, kterou paralelně uvede v Paříži a tady v Andričgradu. Pokud se vám to všechno zdá příliš fantastické, pak si ještě poslechněte, jak to asi bude vypadat.
„Tohle bude největší scéna, na kterou přivedeme vodu přímo z Driny. Diváci uvidí most a živou řeku. Bude to autentický zážitek,“ zjišťuji. Tak na tohle si koupím první řadu. A gumáky.
