Rohy nosorožců mohou být nahrazeny nehty. Pytláci na to neslyší
Afrika a nosorožci k sobě neodmyslitelně patří. Mohutné zvíře, jedno z takzvané velké pětky, je součástí černého kontinentu už odnepaměti. Přesto mu hrozí vyhynutí. Zatímco Afričané se o rohy nosorožců nikdy nezajímali, současnou poptávku vytvářejí Číňané a Vietnamci, kteří věří v jejich zázračné léčivé účinky. Pytláci proto nosorožce zabíjejí.
Stojíme ani ne pět metrů od obřího samce. Výhrůžně funí a po několika vteřinách se rozeběhne k nám. Pak se však zastaví a ostražitě se vrátí na původní místo.
Vše je zatím jen pro výstrahu, ale u nosorožce černého člověk nikdy neví. Bývá velmi nevyzpytatelný, a tak raději pokračujeme dál. Samozřejmě v autě. Sice se nacházíme v soukromé a oplocené rezervaci Mauricedale, ovšem její rozloha činí 70 tisíc hektarů. Najdete v ní, s výjimkou lvů, slonů a krokodýlů, prakticky všechny ostatní predátory.
Můj průvodce, velitel ochranky Solomon Shiba, volá vysílačkou jednoho ze strážců a zjišťuje, zda je všechno v pořádku. Jinými slovy, zda někde neobjevil podezřelý pohyb nebo dokonce zabitého nosorožce.
Každý z nosorožců totiž nosí na své hlavě doslova poklad. Za kilogram rohu dnes už lze na černém trhu dostat 65 tisíc amerických dolarů. Pytláci přicházející hlavně ze sousedního Mosambiku a najímaní mezinárodními gangy proto jen v JAR denně zabijí v průměru dva nosorožce. Tímto tempem tak populace kriticky ohrožených nosorožců černých neboli dvourohých zcela zmizí do pěti let.
Číňané na slova vědců neslyší
„Ano, rohy obsahují stejnou látku jako lidské nehty. Tvoří je keratin, přesto Číňané věří, že prášek z rohů srazí horečku, chlapům zvýší potenci nebo vyléčí i rakovinu. Jsou to šílenci. Já bych jim řekl, aby si okusovali nehty, má to totiž ty samé účinky,“ říká Solomon Shiba.
Jeho slova potvrzují i vědci. Číňané a také Vietnamci na ně však neslyší a zákony jsou, jak vidno, pytlákům a pašerákům jen pro smích. Majitel rezervace Mauricedale John Hume proto rohy svým nosorožcům uřezává.
„Pokud jim je uřízneme, zůstanou naživu. Už nebude zapotřebí žádné další zabíjet. Pytláci přijdou o svůj zdroj a my zároveň zasytíme trh na Dálném východě. Nejdůležitější však je, že zachráníme tento živočišný druh. Číňané zase dostanou svou medicínu a všichni budou šťastní,“ vysvětluje John Hume, který se stará asi o 700 nosorožců.
Obchod s rohy je stále zakázaný. To je, jak majitel rezervace dodává, ten hlavní problém.
Den, kdy už nebude koho hlídat
„Usiluji o legalizaci obchodu s rohy nosorožců. Jsem absolutně přesvědčen o tom, že jedině tak je zachráníme. Já sám jim rohy uřezávám a uchovávám je v depozitech v bankách, jenže je nemohu beztrestně prodat. Pokud je tedy obchodování s nimi zakázáno, pašeráci je budou dále zabíjet, až nezůstane žádný naživu,“ varuje.
O chvilku později už zase projíždíme nádhernou africkou přírodou. Mezi stromy se ladným krokem pohybují žirafy, zvědavě nás pozoruje samice antilopy kudu, v křoví zahlédnu prchající rodinku prasete bradavičnatého, z jezera vykukují hroši. A hlavně – všude kolem jsou vidět nosorožci, i když s uříznutými rohy.
Nyní je prý všechno v pořádku, říká jeden ze strážců rezervace, kterého jsme potkali u malé vodní nádrže. Jeho úkolem je chodit pěšky. Strach však nemá. Respektive bojí se prý jen toho, že brzy může přijít den, kdy už nebude koho hlídat. Kostra nosorožce, kterou krátce nato objevíme, je smutným varováním.
V prosinci roku 2009 ze zoo ve Dvoře Králové nad Labem do Keni odcestovali čtyři představitelé nejvzácnějšího druhu na světě, raritní severní formy bílého nosorožce. Jak se jim dnes daří? Také na to se zeptal moderátor Vladimír Kroc ředitelky zoo Dany Holečkové.
