Japonci vnesli do pití čaje řád, přesto u něj relaxují
Japonsko je známé množstvím tradic a rituálů. Mezi ty nejznámější patří asi čajový obřad. Spojován je ale i s ikebanou – aranžováním květin, kaligrafií – uměleckým psaním, tradiční architekturou nebo s uměním keramiky. Pomalému servírování a popíjení čaje se japonsky říká čanoju. Do Japonska ho z Číny přinesli buddhističtí mniši už ve 12. století. O čtyři století později se tradice rozvinula a udržela se dodnes.
Japonská učitelka čajového obřadu nám otevírá dveře z rýžového papíru a zve nás do malé místnosti. Po kolenou se postupně suneme k výklenku, kde je květinová výzdoba a visí svitek s básní dne. Klečím a obdivuji jejich krásu a dokonalost. A, jak jsem poučena, klaním se.
„Nejprve se pokloňte, čímž vyjádříte respekt osobám, které jsou s vámi. Omluvte se jim frází osaki ni,“ říká naše přísná čajová mistrová. Okamžitě tedy žaluji, že se jeden z naší skupiny neomluvil při vstupu a zapomněl na tohle kouzelné slovo.
Když jsme uvnitř na tatami už všichni, a to včetně mých japonských přátel, po kterých hodlám vše kopírovat, začínáme. Jako první je na řadě uvítání a povinná konverzace o počasí.
U čajového obřadu relaxují muži i ženy
„Jaro brzy přijde, a proto jsem zvolila výzdobu s jarními větvičkami a jarními barvami sakury. Věřím, že se tak můžeme začít těšit a doufat,“ říká například čajová mistrová.
Po deseti minutách, kdy probereme počasí skoro na všech kontinentech, se pomalu dostáváme k servírování moučníku a k dlouho očekávanému obřadu čaje.
„Před pěti sty lety byl čajový obřad určen především pro bohaté samuraje a pány. Tedy většinou pro muže. Dnes už je tomu jinak. U čajového obřadu relaxují ženy, muži i děti. Dnes se vyučuje i v mateřských školách,“ vysvětluje a začíná nás učit, jak správně čaj matcha připravovat.
„Pro čajový obřad se používá práškově zelený čaj, který může chutnat trochu hořce. Vysvětlím vám, jak držet čajovou misku a jak nápoj servírovat. Čaj se rozdává postupně. Nemusíte čekat na ostatní a můžete začít i pít sami, ale nezapomeňte se opět poklonit a omluvit ostatním a popřát dobrou chuť,“ upozorňuje naše učitelka.
Očista těla i ducha
Barvou i konzistencí vypadá japonský práškový čaj jako hráškové pyré. Přesto si jeho trpkost vychutnávám. Poslední doušek bych pak měla hlasitě srknout jako poděkování. Mám s tím trochu problém, ale za tichého povzbuzování japonských přátel zvládnu i to.
Během servírování čaje bych měla relaxovat a obdivovat minimalistické aranžmá z květin. Moc se mi to nedaří, sedím totiž vedle pětileté dcery mých japonských přítel, která skládá z papíru origami – japonské skládanky – a má už snad celou zoo. Po dvouhodinovém opíjení se, obdivování a klečení, které ne všichni zvládají, náš obřad uzavře závěrečná řeč jednoho z mých japonských kamarádů.
„Vychutnal jsem si tento čajový obřad a naučil jsem se spoustu nového. Těším se tedy na další takové setkání,“ říká.
A já také. I přes množství pravidel a postupů, které je potřeba dodržovat, jsem překvapivě zrelaxovaná a uvolněná. Jistě ne bezdůvodně Japonci tvrdí, že čajový obřad je – stejně jako jóga – očista těla i ducha.
