Tajemství dlouhověkosti? Zdravá strava a čerstvý vzduch, vědí století
Dožít se sta let ve zdraví a spokojenosti – komu by se takový scénář nezamlouval? To, co se obyvatelům hektických velkoměst může zdát jako pohádka z jiných dob, na některých místech světa kupodivu dál funguje. Pověstné dlouhověkosti se už po staletí těší obyvatelé Talyšských hor na jihu Ázerbájdžánu.
Svěží povětří, milí lidé a nádherné horské scenérie. V Talyšských horách na hranici Ázerbájdžánu a Íránu není těžké spatřit oázu klidu a míru. Právě tady v okolí městečka Lerik se lidé odedávna dožívali vysokého věku – běžně sta let a více. A to dokonce v takové koncentraci, že tu stoletých bývalo nejvíce na celém světě.
V jednom z domků v prudkém kopci zdvihajícím se nad Lerikem žije s rodinou Balamirze Hasanov. Podle oficiálních dokumentů je mu 103 let, místní však tvrdí, že doopravdy je mu celých 127.
Starý pán usazený v polstrované lenošce vedle okna s výhledem do údolí útržkovitě vypráví o svém životě. Samozřejmě ve své rodné talyštině. Ázerbájdžánsky ani rusky nemluví. Tady vysoko v horách, které dřív bývaly odříznuté od světa, znalost jiných jazyků nikdy nepotřeboval, a to dokonce ani za sovětských let.
Přežila Lenina i další sovětské vůdce
Povídání Balamirzeho rychle vyčerpává. Vyprávění se tak ujímá jeho energická 89letá manželka. Z návštěvy má Kitaba Tagijevová zjevnou radost. I tato drobná stařenka s čipernýma očima mluví talyšsky.
„Přežila jsem Lenina, Stalina i Brežněva. A spokojeně žiju i dnes,“ směje se. Dodává svůj vlastní recept na dlouhověkost: prostý život na čerstvém povětří, čistá voda, střídmost a celoživotní práce v zemědělství.
Ta přitom zjevně nemohla patřit k těm nejlehčím. Balamirze i Kitaba strávili celý život v odlehlém koutu odříznutých Talyšských hor. V létě tu příroda nabízí hojnost nejrůznějšího ovoce a zeleniny i čaj. Zimy tu však podle místních dokážou být velmi tvrdé.
Tajemství místní dlouhověkosti nedá spát ani lékařům
Ani to místním neubírá na optimismu. V malém městečku je téměř nemožné potkat člověka, který by se na cizince neusmíval.
V nedalekém Muzeu dlouhověkosti, vybudovaném před pár lety na počest staletých místních obyvatel, mi ředitelka Diljara Fattulajevová přiznává, že i tady si civilizace a s ní spojený stres začínají vybírat svou daň.
V Leriku a přilehlých vesnicích podle ní i dnes žije šest lidí starších sta let. Více než stovce dalších je přes devadesát. Dřív tu podle ní stařešinů žilo mnohem víc. V 70. letech tu pochovali pána, který se dožil 168 let. Jeho fenomenální kondici studovali lékaři až z daleké Moskvy.
Moderní způsob života se připomíná už i v Talyšských horách
Zajímá mě, jestli část tajemství nemůže spočívat i v tom, že v odlehlých horách dřív neexistovaly žádné dokumenty ani matriky. Dilnara i její kolegyně Arzu z lerikské radnice však svorně vrtí hlavou.
Zdravá strava, málo masa, celoživotní práce a pohyb na čerstvém vzduchu a hlavně genetické vlohy potvrzené i lékaři – to vše podle Arzu Valimamedové stojí za fenoménem, který jihoázerbájdžánským Talyšským horám a jejich obyvatelům vydobyl proslulost u laické i odborné veřejnosti po celém světě. I bez matrik podle ní lidé dokázali poměrně přesně spočítat věk svých rodinných příslušníků – často podle velkých historických událostí.
Při pohledu na sytě zelené jarní stráně místních hor, které čeří jen jemně ševelící vánek, se argumenty o zásadním vlivu přírody zdají víc než logické. Občas projíždějící auto po nedaleké asfaltové silnici však dává připomenout, že hektičnost moderního městského života už není vzdálený sen, ale realita. Která může rychle odsunout do minulosti i pověstnou talyšskou dlouhověkost.
Zvětšit mapu: v Leriku a přilehlých vesnicích i dnes žije šest lidí starších 100 let
