Ve vietnamském Chrámu literatury studovali nejlepší z nejlepších
„Učení je jako cesta: najdeš-li bránu, vejdi,“ říká verš vytesaný na bráně nejstarší vietnamské univerzity. Chrám literatury, jak se nejznámější vzdělávací ústav v zemi nazývá, stojí v Hanoji už téměř tisíc let. Dodnes zůstává symbolem šíření myšlenek velkého Konfucia.
Desítky dětí posedávají na hlavním nádvoří a naslouchají vyprávění soudružky učitelky, která jim tu a tam také položí otázku. V tom okamžiku vystřelí ruce kluků a holek vzhůru. Zatímco se hlásí, další už odpovídají – jeden přes druhého.
Žáky v modrobílých uniformách a s rudým šátkem uvázaným kolem krku výuka očividně baví. Však také probírají dějepis a lepší místo pro líčení historie země v Hanoji ani nelze nalézt. Tedy pochopitelně pokud nemluvíme o Vietnamské socialistické republice, ale o době královských dynastií.
„Chrám nechal postavit král Lý Thánh Tông v roce 1070 a zasvětil ho Konfuciovi. Šest let poté v tomto areálu vznikla i první univerzita v zemi. Učenci, kteří zde získali vzdělání, pak sloužili panovníkovi,“ vypráví naše průvodkyně.
Zároveň nám popisuje jednotlivé stavby stojící pod korunami vzrostlých stromů. Hlavní bránu se dvěma malými brankami, pak další, Velkou bránu Středu se dvěma postranními vstupy s všeříkajícími názvy Dosažený talent a Dokonalá ctnost, dále Dvůr stél s čtvercovým jezerem a nakonec i samotný Chrám literatury.
Dostat se do Chrámu literatury nebylo jednoduché
Celý komplex je rozdělen na pět částí. Je obehnán zdí z červených cihel oddělujících toto místo meditací a uctívání od okolního rušného světa. Je tomu tak i dnes, kdy se Hanojí denně prohánějí tisíce motorek i aut.
„Tento pavilón byl vybudován v roce 1805 na příkaz tehdejšího šéfa Hanoje. Je zasvěcen souhvězdí literatury. Vidíte, jak koresponduje se zvěrokruhem? Jeho odraz se pak zrcadlí ve Studni Nebeské čistoty. Právě tady byly vyhlašovány nejlepší práce kandidátů při zkouškách,“ ukazuje průvodkyně.
Jak dodává, v Chrámu literatury vždy studovali jen ti nejnadanější. Než se sem totiž dostali, čekalo na ně mnoho překážek. Nejprve museli absolvovat vesnickou školu v rodné obci, poté studium Pěti klasických a Čtyř posvátných knih a nakonec dokazovali nabyté vědomosti u provinčních zkoušek zahrnujících i politiku, právo a matematiku.
Z původně dvou až tří tisíc uchazečů uspěly jen desítky. Pokud se dostali do Hanoje, zkoušel je i samotný panovník. Poté je však čekala všeobecná úcta i věčná sláva.
Želví hlavy přinášejí štěstí
„Univerzita byla centrem vzdělanosti od 11. do 19. století. Získání doktorských titulů korunovalo i vyrytí jmen absolventů do stél. Těchto kamenných desek se dodnes dochovalo 82, můžeme se tedy dozvědět jména více než jednoho tisíce doktorů,“ ukazuje průvodkyně.
Upozorňuje nás na to, že jednotlivé stély jsou umístěny na krunýřích želv. Samozřejmě také kamenných. Želva je totiž symbolem dlouhověkosti a síly. Oblý tvar krunýře zase představuje nebesa a břicho Země.
Návštěvníky i studenty však nejvíce zajímají hlavy tohoto zvířete. Podle starodávné tradice platí, že kdo je pohladí, štěstí ho nemine. U náročných zkoušek to platí dvojnásob, i když se v samotném Chrámu literatury už zhruba dvě století nekonají.
