Z budapešťských kaváren vane duch rakouského mocnářství. Někde si dáte ke kávě knihu, jinde nadýchaný dezert
Budapešť je městem výstavným, moderním a světáckým. Stejně jako Praha nebo samozřejmě Vídeň, ani maďarská metropole nezapře všudypřítomné stopy rakousko-uherského mocnářství. Představují je nejen takové symboly, jakými jsou Královský hrad a budova opery nebo parlamentu, ale najdete je i na místech méně okázalých. Třeba v budapešťských kavárnách.
Stačí se posadit do pohodlného koženého křesla, zaposlouchat se do hudby, rozhlédnout se kolem a rázem se ocitnete o sto let zpátky. Třeba tady, v kavárně Velkého pařížského obchodního domu, což je nepřehlédnutelná stavba ve stylu art deco, která nádhernou mramorovou fasádou shlíží na noblesní budapešťský bulvár – třídu Andrássy.
Ke kávě patří kniha
Dům z počátku 20. století prošel důkladnou renovací. V přízemí a prvním patře sídlí obrovské knihkupectví Alexandra a nad ním kavárna.
„Vždycky se tady cítím velmi dobře. Obvykle si dole v knihkupectví koupím nějakou knížku, tady si dám kávičku a hned si knížku prolistuju. Nejsem sama, chodí sem hodně milovníků literatury. Je to taková intelektuálská kavárna. Všimla jsem si, že většinu hostů tvoří spíš starší lidé a pak mladí, tak kolem osmnácti dvaceti let,“ povídá mi starší bělovlasá dáma a otáčí se k sousednímu stolku, kde nad šálkem kávy vzrušeně debatuje čtveřice mladých lidí.
Kávy, zákusky i víno s příchutí mocnářství
Podávají tady maďarské speciality jako Dobošův dort a Esterházyho zákusek, samozřejmě různé druhy káv a hosté si mohou objednat i víno. Kavárna má vlastní sklepy. Vína se většinou úspěšně prosadila na vinařských soutěžích.
„Chodíme často nejen sem, ale i do jiných kaváren. Ty, které pamatují mocnářství, jsou prostě v Budapešti kultovními místy,“ říká jeden mladíků.
Návštěvu secesní kavárny mají v programu prohlídky Budapešti i zahraničí turisté. Teď právě počet hostů zdvojnásobila velká skupina Japonců a fotoaparáty namířila na krásně zrestaurované fresky na stropě. Ty vytvořil významný maďarský umělec Károly Lotz. Spolu se skvostnými lustry se odrážejí v obrovských zrcadlech na stěnách.
Vzpomínky na předválečné časy
Nakláním se k trojici žen, které si prohlížejí fotografie. „Je to tady moc pěkné. Jsem v Maďarsku ještě dva týdny a pak se vracím do USA. Pocházím z Debrecénu. Jsem ráda, že se nám povedlo takhle se sejít,“ říká jedna z nich.
Dozvídám se, že důvodem setkání byl abiturientský sraz. Žena odešla do zámoří v roce 1956, kdy sovětské tanky krvavě potlačily maďarskou revoluci.
„Je to tady nádherné. Tato kavárna má svou patinu. Dát si tady kávu jako před mnoha desetiletími je pro nás svátek. Chodili jsme sem s maminkou a tatínkem už před válkou. Tatínek nám vyprávěl, jak to tady vypadalo ještě za monarchie, kdy byla dole slavná pivnice. Tahle kavárna pamatuje opravdu moc,“ říká žena.
Sváteční pocit: jako na zámku
Kavárny jsou v Budapešti pomalu na každém rohu. Mnohé z nich za sebou mají opravdu dlouhou historii. Úžasnou atmosféru z přelomu 19. a 20. století nabízí kavárna Müvész také na třídě Andrássy. Nebo legendární kavárna New York ve stejnojmenném paláci, kde si mezi pozlacenými točitými sloupy, štukovou výzdobou a třpytivými zrcadly připadáte jako na zámku.
Související
-
V bělehradských kavárnách je dobře, ale nikomu to neříkejte
Existují různé druhy velkoměstských turistů - jedni chodí po muzeích a obrazárnách, jiní v cizině navštěvují vykřičené domy a další jezdí poznávat lidi a noční živo...
-
Když do Vídně, tak na kávu. A když na kávu, tak k Hawelkovi
Některé stereotypy prostě přetrvávají. Ovšem rakouská metropole nejen že se jich nechce zbavit, ona podobná klišé i pěstuje. Kavárny prostě k Vídni patří a některé ...
