Objevitel Nového Zélandu se za života uznání nedočkal
Slavný, a přece neúspěšný. Tak by mohla historie posoudit stopu, kterou po sobě v dějinách nechal nizozemský mořeplavec Abel Tasman. V 17. století objevil Nový Zéland. Jmenuje se po něm ostrov Tasmánie a moře kolem něj. Ve službách Východoindické společnosti nenašel na svých plavbách ani nové trasy pro obchodní lodě, ani území bohatá na zlato nebo vzácné koření.
Uznání se mu dostalo až o několik stovek let později. Vzpomínky na slavného Holanďana udržují v jeho rodné vesnici na severu Nizozemska. V obci Lutjegast však po Tasmanovi mnoho památek nezůstalo.
V Lutjegastu musíte nejdřív zamířit do zdejší jediné samoobsluhy Troefmarkt. Na ni totiž odkazuje cedulka na dveřích Tasmanova minimuzea umístěného v budově zdejší obecní knihovny. Samoobsluha je kontaktním místem pro setkání se členy spolku Tasmanova kabinetu.
Návštěvníci přicházejí do obchodu paní Anite van Hunenové. U ní je uložen klíč od síně Abela Tasmana a také seznam dobrovolníků, které může zavolat. Ti pak zájemce provedou po Tasmanově kabinetu a dalších místech spojených s odkazem slavného mořeplavce.
Mne se ujala Laura Gall.
Není to velké muzeum – jen jedna místnost s obrazy a vitrínami, které ukazují, kudy Tasman při svých objevitelských výpravách plul a co z nich tehdy mohl přivézt. Vystaveny jsou také dobové přístroje, které se používaly na lodích, jako byly Tasmanovy Heemskerck a Zeehaen. I jejich modely jsou tu k vidění.
Nejdůležitějšími exponáty jsou lodní deník, psaný vlastnoručně Tasmanem, a také mapa, na které je zakreslena trasa jeho nejslavnější objevitelské plavby.
Nejznámější objevitelova plavba
V srpnu roku 1642 vyplul Tasman z Jávy. Nejdříve zamířil na holandskou základnu na ostrově Mauritius a odtud pokračoval na jih a na východ. Měl najít novou cestu do jihoamerického Chile.
V listopadu zakotvil u břehů domnělé pevniny, kterou nazval Van Diemenova země. To po tehdejším guvernérovi holandských držav v Indickém oceánu. Až později se zjistilo, že je to jen ostrov. Angličané jej pojmenovali Tasmánie.
Pak plul dál na východ, až se dostal k pevnině, kterou považoval za výběžek velkého kontinentu ležícího kolem jižního pólu. Antarktida to však ještě nebyla.
„13. prosince 1642. Jsme na 42. stupni a 10. minutě jižní šířky a 188. stupni a 28. minutě východní délky. Kurz držíme severovýchodní už 36 mil. K poledni jsme na jihovýchodě spatřili vysoké pohoří. Vystřelili jsme a vyvěsili bílou vlajku na znamení, že přicházíme v míru. Nabrali jsme kurz přímo k pobřeží,“ čte mi z Tasmanova deníku Douve Algra, člen spolku kabinetu Abela Tasmana v Lutjegastu.
Tasman tehdy novou zemi pojmenoval Staten Landt. Až o rok později ji jeho nadřízený, guvernér Anthony van Diemen, přejmenoval na Nový Zéland podle jedné z provincií doma v Nizozemsku.
Rodiště Abela Tasmana? Nic není jisté
Deník, mapa a obraz s podobou slavného rodáka jsou však tak to jediné, co po synovi farmáře v této kdysi malé vísce zůstalo. Na poli za vsí ukazuje pan Douve, že v rohu pláně, která se mírně zvedá nad okolní krajinu, stála v 17. století farma s názvem Tassemaheerd.
Našly se záznamy ve starých pozemkových knihách. Od názvu farmy asi pochází příjmení mořeplavce. Farmáři v té době rodinná jména nepoužívali. Abel se vlastně jmenoval Janszoon – tedy „syn Jana“. Není nicméně jisté, že právě v rohu pláně bylo rodiště Abela Tasmana.
„O jeho dětství se neví vůbec nic. Můžeme jen předpokládat, protože se tu už po oné farmě nic nenašlo. Máme informace pouze z dokumentů. Nechceme našim návštěvníkům lhát jen proto, že by znělo zajímavě, kdybychom řekli, že se Tasman narodil právě na tomto místě. Není to jisté, ale je to velmi pravděpodobné,“ říká Laura Gall.
Tasmana ve vsi připomíná kromě jeho místnůstky v knihovně ještě pomník ve tvaru pobřeží novozélandských ostrovů, ulice pojmenovaná po něm a také bronzová deska věnovaná australskou vládou na zdi kostela. V něm uchovávají také originální Tasmanův podpis.
I když toho v Lutjegastu po Abelu Tasmanovi mnoho nezůstalo, je jeho jméno turistickým tahákem této malé vísky. „Jde o symbol naší obce. Je to velmi dobré pro naši propagaci. Jméno Abela Tasmana přitahuje do Lutjegastu turisty nejen z Nizozemska, ale i z ciziny,“ libuje si Mark de Haan.
Ten jen radním městečka Grootegast, pod které Tasmanovo rodiště územně spadá. Na nějakou výpravu turistů z Česka si však v Lutjegastu nikdo nepamatuje.
Zvětšit mapu: v Lutjegastu si Abela Tasmana stále připomínají
