Martin Dorazín: Doutná v Libyi další konflikt?

V Libyi teď potkáte hodně lidí se špinavými prsty. Není to však nedostatkem osobní hygieny. Nesmývatelný inkoust je poznávacím znamením všech, kteří se zúčastnili prvních svobodných voleb po více než 40 letech.

„Kafe si musíš odnést ke stolku sám. Nikoho tady nemám,“ říká mi barman v kavárně nejlepšího hotelu v Benghází, kde se potkávají všichni důležití lidé z města i okolí. „Není pátek – den volna a modliteb, ramadán ještě nezačal, tak kde všichni jsou?“ ptám se. „Šli volit,“ chechtá se barman.

Je evidentně rád, že získal moc nad protivnými hosty, kteří se teď musí obsloužit sami. Egyptský personál hotelu už dávno utekl, a tak nastoupili Libyjci. Ti to však považují za podřadnou a nedůstojnou práci – jako ostatně většinu profesí.

Následuji číšníky do volebních místností, které překvapují dobrou organizací a přátelskou atmosférou. Volební archy, neprůhledné paravány, zapečetěné urny – všechno je až příliš dokonale okopírované z učebnic demokracie.

Voliči mi pak na ulicích hrdě ukazují prst namočený do volebního inkoustu. Radostně dávají najevo, že hlasovali.

Večer si u vodní dýmky povídám s německou dokumentaristkou Nikol. Je to odvážná berlínská dívka. S kamerou se pohybovala v první válečné linii u Misuráty a teď dokončuje 70minutový film.

Libyjci zatím překypují optimismem

Zajímá ji, jak libyjskou revoluci a první svobodné volby vnímají lidé z bývalého východního bloku, kteří zažili něco podobného. „Určité shodné rysy tu jsou,“ odpovídám.

Stejné velké nadšení, značná naivita a potom deziluze. Na východě už se začíná mluvit o ukradené revoluci. I v Libyi se derou k moci lidé, kteří chtějí rychle zbohatnout nebo si zachránit kůži. Hodně exponentů Kaddáfího nelidského režimu teď o sto šest mluví o lidských právech a demokracii. A strážcům revoluce se to přestává líbit.

V Libyi doutná další konflikt a radostně vztyčený ukazováček se stopami inkoustu by se rychle mohl změnit ve varovný signál: Dejte si na nás dobrý pozor!

autor: mdo
Spustit audio