Bibličtí kanaánští psi štěkají, ale nekoušou
Pro někoho jsou to prašivé, nebezpečné bestie, které ohrožují každého, kdo se na vlastní pěst vydá do pouštní divočiny. Pro jiné lidi jde o unikátní živočišný druh, který zasluhuje veškerou péči a ochranu. Řeč je o kanaánských psech, kteří figurují už v Bibli. Chovatelé na Západě samozřejmě znají krásné, opečovávané jedince. Předkové těchto psů však často měli úplně jiný život.
Uvítání na chovné stanici u Jeruzaléma mě okamžitě ve vzpomínkách vrací k okamžikům, kdy jsem měl co dělat, abych před takovými zvířaty utekl. Někdy jsem v poušti musel psy zahánět i kamením. Zapálená chovatelka Myrna Shibolethová však na kanaány nedá dopustit.
„Nezaútočili by,“ je přesvědčena. „Jen předstírají, že by kousli. Když štěkají, je to jen výstraha: Podívejte, co se mi děje! To, že pes, který štěká, nekouše, u nich určitě platí. I touhle chovnou stanicí už prošla řada docela divokých beduínských psů. Ale velmi rychle se adaptovali a stali se z nich normální psi.“
Kanaánské psy určitě znají nejen zapálení chovatelé, ale i znalci Bible. Jak říká Myrna Shibolethová, jsou to zřejmě právě oni, o nichž se v ní píše.
„Nasvědčují tomu archeologické nálezy – starověké kostry, které jsou totožné se stavbou dnešních kanaánů,“ upozorňuje Myrna.
„Také různé dávné kresby a řezby jasně znázorňují kanaánské psy. Po tisíci letech už se to však bohužel nedá ověřit pomocí DNA. Z tak starých kostí už se vzorky nedají získat,“ krčí rameny.
Většina chovů ve světě je založena na izraelské chovné stanici
V současné době má v chovné stanici deset dospělých psů a čtyři štěňata. Prošly už jich však tudy stovky. Právě odtud se unikátní pouštní plemeno rozšířilo do celého světa.
„Především musím vědět, kdo si ho chce koupit. Není to pes vhodný pro každého, tak musím posoudit, jestli by se o něj daní lidé pořádně postarali, jaký pro něj mají prostor a tak dále,“ popisuje Myrna.
„Tohle štěně půjde do Švýcarska, tohle do Francie, na tamto je objednávka ze Švédska,“ ukazuje vzápětí. „Většina chovů ve světě je založena na psech z mé stanice. Dělám to už 42 let.“
Inteligentní a sebevědomé kanaánské psy je možné vidět, jak stráží beduínské tábory. Osvědčili se však také u izraelské armády, třeba pro vyhledávání min. Jde o takzvaně „primitivní“ plemeno, které se vyvinulo přirozeně, bez upravování vlastností nebo vzhledu. Přesto, nebo spíš proto kvůli nim paní Shibolethová nechala za zády i Ameriku.
„Když jsem poprvé přijela do Izraele na výlet ze Spojených států, zůstala jsem tu zčásti kvůli sionistické ideologii, zčásti proto, že se mi tato země úžasně líbila,“ vzpomíná. „Když jsem pak poprvé viděla kanaány, ohromili mě. Bylo to o to lepší, že se jednalo právě o izraelské psy. Proto jsme založili tuhle stanici, kde jsme je začali chovat a ochraňovat.“
Vyžadují vztah rovného s rovným
Paní Shibolethová se zabývá kanaány už 42 let. Jsou jejím životem. Jak upozorňuje, paradoxně největší předností tohoto plemene je, že vlastně o žádné šlechtěné plemeno nejde.
„Kanaáni jsou jedním z mála druhů, které se vyvíjely zcela přirozeně. Takto vypadali po tisíce let, od doby, kdy se pes stal psem,“ říká.
„Ostatní plemena jsou všelijak šlechtěná – aby psi lépe vypadali, aby vykonávali nějakou práci, aby snášeli život ve městě a podobně. Kanaáni jsou od přírody zdraví, inteligentní a nezávislí. Proto je potřeba mít s nimi vztah založený na vzájemném respektu, jinak si pomyslí: Co jsi zač?“ dodává Myrna.
Obrovský pes, který na mě víc vrčí, než štěká, si asi nic dobrého nemyslí. „Tyhle dva jsem získala před dvěma měsíci z pouště na jihu Jordánska. Je to úplně nová krevní linie. Mohou být velmi důležití pro náš chov, protože jsou z oblasti, kam jsme zatím neměli přístup,“ ukazuje chovatelka.
Nové přírůstky získává chovatelka od beduínů
Myrna Shibolethová má desítky pohárů ze soutěží po celém světě. Nejlepší jedince do svého chovu získává z chudých pasteveckých táborů v poušti. Co si o tom tamní beduíni myslí?
„Že jsem blázen, když mě ti psi tolik zajímají,“ směje se Myrna. „Pro beduíny jsou jenom nástrojem k ochraně stád a táborů, protože takový pes vás v poušti zaregistruje třeba na vzdálenost dvou kilometrů.“
Přízeň kanaána si prý nelze vynutit drezúrou ani koupit buřtem nebo podlézáním. Vyžaduje vztah rovného s rovným. A jak je to s arabskými pastevci, od kterých židovská chovatelka polodivoké psy získává?
„Neplatím jim za ně. Pro beduíny by to byla urážka. Pokud nám nějaké psy dají, je to z přátelství. Asi mě berou jako podivína, ale chtějí pomoci, o nic jiného jim nejde,“ uzavírá.
