Fotky českého rodáka z Egypta dnes visí na stěnách po celém světě
Přivezli jste si někdy z Egypta romantické černobílé snímky staré Káhiry nebo velbloudí karavany na nedozírné Sahaře? Prodavači vám určitě zdůraznili, že mohou být staré nějakých sto let. Nejspíš nevíte, že fotografie s velkou pravděpodobností pořídil dobrodruh pocházející z Krkonoš. Český Němec Rudolf Lehnert si přitom sever Afriky zamiloval natolik, že se tam rozhodl i dožít a zemřít. Hrob má v dnešním Tunisku a jeho dílo skrývá jedinečný fotoateliér v centru Káhiry.
„Většina těchhle fotek je z Alžírska, další jsou z Egypta. Tady vidíte snímky života na Nilu. Před lety majitel ateliéru, pan Lambelet, znovu ve skladu objevil skleněné negativy, tak je očistil a začali jsme z nich dělat zvětšeniny. Jsou to snímky staré asi tak sto let,“ ukazuje mi pan Hasan v káhirské galerii nádherné černobílé snímky.
Takové si z Egypta vozí domů tisíce turistů. Málokdo ví, že fotografie pořídil rodák z českých zemí, který měl mezi válkami během života na Sahaře československé občanství.
„Všechny tyhle snímky pořídil pan Rudolf Lehnert. Narodil se v roce 1878 ve Velké Úpě v Čechách,“ upřesňuje pan Hasan.
Do Egypta se dostal spíše náhodou
V roce 1903 se krkonošský Němec vydal s fotoaparátem na vandr Evropou. Když se dostal na jih Itálie, poradili mu tam, aby lodí pokračoval do Afriky.
„Začal v Tunisku, ale fotil také v Alžírsku. Pak přišel do Egypta. To se k němu přidal Ernst Landrock pocházející ze Saska, který si vzal na starost prodej fotografií,“ vykládá mi v galerii pan Hasan. S jeho kolegou panem Saídem teď půjdu do zákulisí.
„Na tomhle zvětšováku děláme fotografie podle objednávek v různých velikostech a na různé papíry. Nepoužíváme digitální techniku, vytváříme fotografie úplně stejně, jako to dělal pan Lehnert. Tady je vývojka, tady ustalovač,“ ukazuje mi.
Unikátní snímky dnes vznikají znovu
Celý tenhle podnik patří Edouardu Lambeletovi, nevlastnímu vnukovi Ernsta Landrocka. Tedy toho Němce, který už na počátku 20. století vytušil kvalitu snímků českého rodáka a zařizoval jejich zpeněžení. O desítky let později tak vznikají unikátní fotky v Káhiře znovu.
„Staré skleněné desky už k tomu skoro nepoužíváme. Z nich jsme jen pořídili kvalitní mezinegativy a kontaktní snímky. S původními skleněnými deskami pana Lehnerta pracujeme výjimečně. Máme jich sice stovky, ale kdyby se nějaká zlomila, už nikde neseženeme náhradu,“ dozvídám se.
Na regálech v laboratoři si najednou všímám známé značky fotomateriálu. Jak potvrzuje vedoucí ateliéru pan Saíd, používají tu české chemikálie i fotografický papír.
„Všechny zvětšeniny děláme na český papír. Výrobky západních firem jsou tu těžko dostupné a s českými jsme velmi spokojení,“ vysvětluje.
Lehnertovy fotky cestují po celém světě
„Tady zrovna sušíme dnešní fotky. Jsou to snímky z Tuniska a z Alžírska. Lehnert pracoval v Káhiře, ale pak se zase vrátil do pouště, tam se mu líbilo nejvíc. Všechny jeho fotky jsou úžasné. Přemýšlel, když fotil. Vidíte? Tohle je portrét dívky z Tuniska – ty detaily jejího oblečení a ozdob… Je to fantastické,“ rozplývá se.
Lehnertovy snímky ze staré Káhiry, fotky karavan na Sahaře i rybářů na Nilu zdobí nejeden obývák nebo pracovnu po celém světě. Východní Čechy, odkud Lehnert pocházel, se možná příští rok dočkají i výstavy. Usiluje o ni český velvyslanec v Egyptě Pavel Kafka.
Až v roce 2112 se však ukáže, jak přesně Rudolf Lehnert odhadl význam svého díla. „Pan Lehnert říkal, že lidé budou o jeho fotkách mluvit ještě po dvou stech letech. Teď jsou staré sto let, tak dalších sto let ještě zbývá,“ uzavírá pan Saíd.
