Opomenout Niagaru by byl hřích. Vrchol cesty to však není

Některá místa prostě musíte vidět. Tak třeba být v Paříži a nepodívat se na Eiffelovku, to by asi bylo těžko odpustitelné opomenutí. A bylo by hříchem jet kolem Niagarských vodopádů a nezastavit se u nich.

Ke slavným vodopádům jsem každopádně vyrazil tak trochu se smíšenými pocity. Spisovatel Mark Twain je s ironií a humorem sobě vlastním popsal jako kýčovitou past na turisty už v roce 1871. Později se staly pro zakladatele slavných národních parků odstrašujícím příkladem nelítostného komerčního využití, toho všeho, čemu se musíte vyhnout, chcete-li zachovat kouzlo nějaké přírodní krásy.

Musím však říct, že pohled na masy vod řítící se ze skalních útesů do hluboké rokle je pořád podmanivý. Někdo by možná řekl i úchvatný.

Náhodní návštěvníci jsou pro Niagaru typičtí

Třeba pro Doris z Bostonu je to poučný zážitek. Síla a energie vodopádů je prostě úžasná. A když se vyhnete místním předraženým restauracím a hazardu v kasinech na americké i kanadské straně, nemusíte si kvůli tomu nechat ani udělat díru v peněžence.

Pohled na vodopády z helikoptéry v ceně okolo stovky dolarů za osobu si například Doris s manželem Jayem nechali ujít. Zastavili se tady cestou autem z Bostonu do dalekého Kansasu. Tedy na cestě odněkud někam.

Takoví návštěvníci jsou pro Niagarské vodopády typičtí. Podívají se na ně nejdřív shora ze slušně udržovaného parku, potom si užijí zespoda působivější kanadskou část ve tvaru podkovy – pěkně zblízka v pláštěnce v jedné z lodí zvaných Maid of the Mist, česky asi Mlžná Panna.

Pláštěnku určitě potřebujete také při procházce po dřevěných chodnících a schodech v těsné blízkosti amerických vodopádů. Nejsou sice tak vysoké jako ty kanadské, ale i tak vzbuzují úctu a bezděčný údiv.

Tohle všechno plus vstupenka do kina na trochu naivní, ale poučný film a také do akvária stojí dospělého 33 dolarů, dítě 26 dolarů. Podle mé zkušenosti je to asi tak všechno, co stojí za vidění.

K vodopádům míří hlavně američtí turisté

Aspoň na americké straně působí město Niagara Falls depresivním dojmem. A není se co divit.

John Percy má v místní obchodní komoře na starosti turistiku. „Počet obyvatel se tady v posledních desetiletích snížil o polovinu ze 100 tisíc na 50 tisíc,“ vysvětluje. „To je samozřejmě znát v ulicích: svědčí o tom domy se zabedněnými okny a ošuntělé obchody.“

Na vině je vleklý hospodářský úpadek celého regionu a nesouvisí to s vodopády. Poznamenává to sice jejich okolí, ale jim samotným to podle všeho neubírá na přitažlivosti, hlavně u Američanů.

„V poslední době přijíždí každý rok asi osm miliónů lidí,“ říká John. „Přes šest miliónů z toho jsou Američané, zbytek cizinci, hlavně Kanaďané a Mexičané. Evropanů přijíždí jen málo.“

Popravdě řečeno se tomu moc nedivím. Jet kolem a nezastavit se, to by byl hřích. Ale slibovat si od toho jeden z vrcholů cesty po Americe, to bych nedoporučoval.


Zvětšit mapu: Niagarské vodopády

autor: vpo
Spustit audio