114 dopisů z mysu Juby. Expedice Jižní pošta urazila stovky kilometrů po stopách Malého prince
Čtveřice cestovatelů před pár týdny vyrazila do Maroka po stopách spisovatele a pionýra letecké pošty Antoina de Saint-Exupéryho. Vezli s sebou více než stovku dopisů od lidí z České republiky, aby je z mysu Juby poslali zpět. S arabskými známkami a razítkem expedice.
Po takzvané desert highway, silnici vedoucí podél oceánu, jsme museli jet opatrně – tvoří se na ní písečné jazyky. Kodrcat se terénním autem až do téhle pustiny se nechce skoro nikomu, a tak už jen třeba doptat se na to, kde je tady pošta, je velmi obtížné.
Když jsme konečně vešli do budovy v koloniálním stylu, museli jsme se začít smát, zrovna tady začali vytírat podlahu. Člověk jede čtyři tisíce kilometrů na poštu, a ona je zavřená. O tři čtvrtě hodiny.
Zatím jsme tedy prozkoumali místo za městem, ke kterému nemíří žádná cedule, žádný nápis, přesto jsme věděli, že jsem tady správně. V hlíně a písku je ještě vidět, i když jen nepatrně, několik desítek metrů dlouhý pruh – runway bývalého letiště.
Takhle vznikal Kurýr na jih
Vešli jsme do polorozbořené budovy, ve které sloužil slavný spisovatel Exupéry, tehdy ještě jako velitel letiště. Zbyly v podstatě jen ruiny zasypané odpadky, na stěnách jsou arabské nápisy, přitom je to možná Exupéryho nejdůležitější místo v životě.
Tady, obklopený nehostinnou pustinou a nepřátelskými Maury, prý jednoho večera poprvé vysadil dveře z pantů, položil je na dva sudy s benzínem a začal psát Kurýra na jih – příběh o pionýrech letecké pošty, pro které mohl být každý let nad pobřežím Afriky tím posledním.
My to měli mnohem snazší. Prostě jsme se vyspali ve stanech na střeše auta a ráno vyrazili na poštu znovu. Všechno šlo bez problémů, jediné, co jsme pánovi nezáviděli, je, že musel olíznout 100 poštovních známek.
Za námi už se utvořila velká fronta, protože na takový provoz tady na poště nejsou zvyklí, běžně tady odešlou za den 20 dopisů. A hotovo. Trvalo to přesně hodinu a odeslali jsme celkem 114 dopisů.
