Píseň, kterou poslouchaly milióny vojáků, připomínala kostelní zvony

Asi se mezi vámi najde jen málokdo, kdo nikdy neslyšel o písni Lili Marleen. Za druhé světové války ji poslouchaly milióny vojáků na obou stranách nepřátelské linie. Jde o první německou desku, která se prodala v mnohamiliónovém nákladu. Zajímavý je nejen osud této písně, ale i její nejznámější interpretky.

„Když zpívala v místní hale, bylo by slyšet upadnout špendlík, jak ji lidé zbožně poslouchali,“ vzpomíná 92letá Alice Happeková na svou sousedku Lale Andersonovou. Fríský ostrov Langeoog v Severním moři byl místem, kde – po všech životních peripetiích a ověnčena celosvětovou slávou – hledala zpěvačka jedné z nejslavnějších písní všech dob klid.

Text o odloučení, narukování na vojnu a stesku po domově odrážel podle Petera Wettsteina náladu miliónů vojáků všech soupeřících armád na obou stranách fronty: „Partneři a manželé byli rozděleni. Muži mysleli na své blízké doma, ženy zase na muže, kteří byli bůhvíkde na frontě. Píseň vyvolávala vzpomínky. Nejen u německých vojáků, ale i jiných účastníků války.“

Lale Andersonová nazpívala píseň začátkem roku 1941 a nezdálo se, že by s ní udělala díru do světa. Do doby, než došlo k obsazení Rádia Bělehrad, kdy se z Lili Marleen stala doslova znělka stanice.

Zpěvaččin život zachránila BBC

Díky silnému signálu se dostala až k šesti miliónům vojáků. Stala se tak populární, že se nakonec hrála každý den, vždy ve 21.57 před posledními zprávami v deset. „Vždycky jsme ji slyšeli, bylo to jako kostelní zvony. Byla nesmírně populární,“ potvrzuje paní Happeková.

Vzhledem ke kontaktům Lale Andersonové na švýcarské Židy se ministr propagandy Goebbels rozhodl oblíbenou zpěvačku umlčet. A Lili Marleen zakázal jako morbidní a depresívní doják. Vojáci si ji i přesto vynutili.

Stanice BBC pro změnu zachránila paní Lale, když zveřejnila zprávu, že zpěvačka písně, která se už těšila oblibě i u anglických a amerických vojáků, skončila v koncentračním táboře. Aby Němci vyvrátili nepřátelskou propagandu, dovolili Lale Andersonové dál zpívat.

Na nic si nehrála, říká pamětnice

„Měla mnoho písní, i námořnické, ale tahle byla nejznámější. Zpívala ji i Marlene Dietrichová, ale to nebylo ono,“ říká pamětnice. S paní Happekovou si povídám v malém místním muzeu na Langeoogu, kde se nachází expozice věnovaná nejslavnější obyvatelce tohoto ostrůvku.

Jedna ze zpěvaččiných fotek

„Byla to normální žena, která si na nic nehrála. Měla tři děti, nestranila se, nevyvyšovala se, normálně se s lidmi bavila,“ přidává se ředitelka muzea.

„Dodnes sem přijíždějí starší lidé, kteří se zajímají o osud Lale Andersonové. Byly tu i skupiny z Japonska, ale už to klesá. Lale umřela před 30 lety, takže přece jen fanoušků ubývá,“ dodává.

Píseň se hraje dodnes

Peter Wettstein, který má Langeoogu na starosti turistický ruch, mi ukazuje malebný dům, kde Lale bydlela. „ZDF dělala před časem hitparádu nejoblíbenějších německých hitů a Lily Marleen skončila na 19. místě,“ říká. „Když si vezmeme, kolik času uplynulo od války, je to velký úspěch.“

Podtrhuje ho i fakt, že píseň byla přeložena do více než 50 jazyků včetně češtiny. A vojenský vysílač bundeswehru Radio Andernach s ní dodnes uzavírá své vysílání.


Zvětšit mapu: muzeum na Langeoogu připomíná slavnou píseň i její nejznámější interpretku

autor: kls
Spustit audio