Eton College. Dopřáli byste svému synovi takovéhle vzdělání?
Velké Británii vychovala 19 premiérů, a to včetně toho současného, Davida Camerona. Založil ji už v roce 1440 král Jindřich VI. Dnes zůstává jednou ze čtyř čistě chlapeckých internátních škol v Británii. Správně tušíte, že nás čeká návštěva slavné Eton College!
Pro kritiky jeden ze symbolů elitářství a snobismu, ale současně bezkonkurenční vzdělávací instituce, kam by svého syna ráda poslala většina Britů. Stačí jen pár drobností: mít chytré dítě, štěstí a kupu peněz…
Eton byl v minulosti hojně spojovaný se šikanou a fyzickými tresty. Ještě v 70. letech dostávali domnělí nebo skuteční provinilci výprask rákoskou. Kdysi nebylo trestání doménou jen učitelů, ale také nejstarší chlapci, „kapitáni“ jednotlivých domů, směli přetáhnout přes zadek nejmladší chlapce.
„Když se dnes objeví disciplinární problém, housemaster, tedy vedoucí každého studentského domu, ho musí probrat se mnou. Řeším tyhle věci šest dní v týdnu. Nechám si vysvětlit, co se stalo, a pozvu chlapce, aby pověděl svoji verzi příběhu. Nejpřísnější trest je hrozba vyloučení,“ vykládá mi ředitel slavné vzdělávací instituce Tony Little.
Zcela výjimečně může oprášit taky jeden osvědčený starý trest – a sice nechat provinilce ručně opsat části Vergiliovy básně Georgica.
Celý den v poklusu
„Neřekl bych, že jsem pro ně něco jako otec. Učitel je někdo, komu důvěřují. Žáci rodiče během roku moc často nevidí. Každý učitel navíc funguje jako tutor, tedy lektor, a dohlíží na dvě skupiny po šesti žácích. Zrovna dnes večer ke mně kluci přijdou domů na čaj a na sušenky a budeme si hodinu povídat,“ vysvětluje jednu z mnoha etonských tradic populární učitel španělštiny, francouzštiny a italštiny Marçal Bruna.
Vzal mě na jednu ze svých hodin. Po ní se žáci ve svých černých fracích a tmavých kalhotách s proužkem vyhrnuli ven a spěchali do jedné z dalších budov.
Mám pocit, že „etonians“, jak se zdejším studentům říká, absolvují celý den v poklusu: od ranní bohoslužby přes oběd, který do sebe vyloženě „nahážou“, až po večerní setkání ve svém studentském domě.
„Tomuhle stolu se v etonském slangu říká slab. Sem žáci po hodině položí nebo spíš odhodí své knihy a sešity. Etonskou specialitou je, že studenti nenosí do tříd tašky,“ říká mi v předsíni studentského domu s názvem Common Lane Jihoafričanka Leslie.
Plní tu roli takzvané „dame“. Spíš než dáma by se pro tuhle důležitou funkci hodilo označení náhradní máma.
Elitní vzdělání stojí v přepočtu milión korun ročně
„Abych byl upřímný, přijímací zkouška na Eton je trochu fraška. Někdo test udělá, jiný zase ne. Lidé mají pocit, že všichni pocházíme z bohatých rodin, ale třeba jeden z mých nejlepších kamarádů bydlí v obecním bytě v Birminghamu,“ říká mi jeden ze žáků 3. ročníku.
Jeho rodiče musejí ročně sáhnout do kapsy pro 32.067 liber, což je skoro milión korun.
„Měli jsme tu hocha, jehož největší vášní bylo šít fraky nebo jakékoli oblečení. Když sem ve 13 letech přijel, vybalil z kufru šicí stroj. Dokážete si představit, jak to asi na chlapecké škole s vojenským drilem muselo vypadat,“ usmívá se při vzpomínce na jednoho z mnoha „originálních“ absolventů ředitel Tony Little.
Od žáků očekává zápal pro věc i trpělivost. Tu musejí etonians ukazovat i při každodenním sportovním vyžití.
Dlouhou tradici tu má třeba naprosto bizarní sport s názvem wall game – podivná směsice fotbalu a ragby, hraná podél stometrové zdi z roku 1717. Dát gól se mi podle popisu zdálo být skoro nemožné. Když jsem se zeptal, kdy se to naposledy někomu podařilo, dostalo se mi lakonické odpovědi: „Před 60 lety…“
