Muzeum Atlantického valu vzniklo tam, kde se Spojenci nakonec nevylodili
Filmy jako Zachraňte vojína Ryana, Nejdelší den nebo seriál Bratrstvo neohrožených znají milióny lidí. Snímky zachycují takzvaný Den D, tedy spojenecké vylodění v Evropě za druhé světové války 6. června 1944, tedy téměř přesně před 69 lety. Víte, jak se tenkrát nacistické Německo chtělo bránit? Opevnění, které museli spojenečtí vojáci dobývat, je k vidění třeba nedaleko známého letoviska Ostende na severozápadě Belgie.
Skupina asi 10letých dětí si právě prohlíží místnost, která bývala noclehárnou místní německé posádky. Kluci i holky nevěřícně zírají na krátké a velmi úzké dřevěné palandy, které by svou délkou za pár let nestačily už ani jim.
Učitel ale skupinku školáků už za chvíli vede k vojenským bunkrům. Tady v památníku Atlantického valu u Ostende jich mají víc než 60.
„Jsou tu také dva kilometry zákopů a hodně protiletadlových děl, to vše z druhé světové války. Ale máme tu i německé pobřežní dělo z první světové války. Je jediné v Evropě, které se zachovalo až dodnes,“ chlubí se ředitel památníku Mathieu De Meyer.
Památka na válku dodnes stojí
Němci vybudovali na pobřeží západní Evropy od Norska až po Španělsko takzvaný Atlantický val, který měl odrazit očekávané vylodění Spojenců. Úsek v belgickém Ostende patří mezi ty vůbec nejzachovalejší části.
„Opevnění stojí na pozemcích, které patřily princi Karlovi z belgické královské rodiny. Po skončení války se princ rozhodl pevnosti nezbořit, ale zachovat jako památku na válku a německou okupaci. Po Karlově smrti tu vzniklo muzeum pod otevřeným nebem,“ vysvětluje Mathieu De Meyer.
Místní pevnosti si přijel za války prohlédnout sám legendární německý maršál Erwin Rommel. Jak říká ředitel památníku, k žádným bojům tu nakonec nedošlo. Spojenci si jako místo vylodění vybrali francouzskou Normandii, a tak německé vojáky v bunkrech u Ostende zaměstnávaly jen občasné přelety britských nebo amerických letadel.
Ani pro Čechy to sem není daleko
Kolem mne zní i čeština. „Vojáci tu byli v nezáviděníhodné situace. Zdejší ubikace byly skromné a hodně stísněné. Kromě toho tu musela být strašná nuda – když jen pozorovali moře a čekali, zda se něco vylodí, nebo nevylodí,“ uvažují Tomáš z Ostrova nad Ohří a jeho přítel Pavel ze Svitav.
Jsou jedněmi z těch, kteří už historii důležitých okamžiků 2. světové války znají na vlastní oči a ne jenom z filmového plátna nebo televizní obrazovky.
