Ubylo snad zamilovaných? Život mexických hudebníků je stále těžší
Když jim pustíte nahrávku Karla Gotta, o kterém v životě neslyšeli, bez přípravy ji na své nástroje zahrají. Stejně jako improvizaci na jakékoliv, a to nejen klasicky milostné téma. Zveme vás do světa mexických hudebníků mariachi.
Při návštěvě Mexika narazíte na slovo mariachi téměř na každém kroku, chloupky za krkem se vám ale vzrušením zježí až při osobním setkání s touto zdejší typickou lidovou hudbou. V autě si ji asi nepustíte, zažít ji ale naživo v podání těch nejlepších mistrů svého oboru je zážitkem, o který se při návštěvě Mexika nemůžete nechat ochudit.
Tak tady by se mohl učit i Jiří Korn, napadá mě, když přicházím k pódiu u náměstí městečka San Miguel. Nevěřícně koukám na to, jak mrštně dokáže stepovat se svými jinak vcelku zavalitými těly osmička hudebníků, která se zde chystá na své večerní představení.
Hudební klan se mi postupně představuje. Tvoří ho většinou členové rodiny Rosalesových, jejichž kapela mariachi Sol del Tierra se jmenuje v překladu Slunce mé země. Tedy ne mé, ale jejich. Mexiko je totiž hudbě zaslíbeno.
Ekonomická krize dolehla i na hudebníky
„Je to krásná tradice, co říkáte? Tradice, kterou je třeba udržovat při životě,“ říká Heriberto Rosales. Jenže právě s tím mají mexičtí hudebníci v posledních letech poměrně velké problémy.
Zamilovaných jako by v Mexiku ubylo a den matek je jen jednou za rok. Proto i ti nejlepších hudebníci vyrazili postupem času do turistických oblastí, jako je právě Yucatan. Přeci jen, tam je jejich um stále ještě s úctou vítán a jejich tradiční oděv tam není zelenou pro posměch náctiletých mexických výrostků.
Zopakovat hvězdnou cestu k hudebnímu nebi z filmu La Bamba je pro mexické hudebníky dnes čím dál těžší. Ekonomická krize zatížila i jejich struny. Konkurence je navíc obrovská.
„Po Mexiku se navíc potuluje spousta zahraničních hudebníků, kteří se pokoušejí o mariachi a obírají nás o práci. Z vaší země, z Česka, myslím nikoho neznám…“ marně pátrá v paměti Heriberto.
Každá dobrá kapela mariachi má podle něj alespoň osm členů. Všichni musí nejen skvěle ovládat své nástroje, ale také zpívat. Píseň vám kdekoliv na přání vyšlou k uším za nějakých sto až sto padesát pesos, tedy něco kolem dvou set českých korun.
V písních žijí i obchodníci s drogami
Kupříkladu jeden ze zpěváků mariachi, s nímž jsem mluvil, dokáže udržet vysoký tón 15 sekund. Mimo mikrofon mi prozradil, že už kvůli penězům musel také dvakrát vyzkoušet zpívání takzvaných narkobalad, kterými se opěvují údajné „hrdinské činy“ místních obchodníků s drogami. Dnes večer styl narcocorridos, jehož přehrávání mimochodem vláda v rádiích zakázala, nepředvádí.
Jeho jistě ne vždy jednoduchý život mu tak trochu závidím. Kdo by nechtěl zapomenout alespoň na chvíli na všechny starosti a vyrazit s čistou hlavou na roztancovanou fiestu…
