V Gettysburgu zná historie i poražené
Historii píší vítězové. To byla v dějinách lidstva mnohokrát opakovaná a potvrzená pravda. O americké válce Severu proti Jihu to ale tak docela neplatí. V tomto týdnu si Američané připomínali 150. výročí klíčové bitvy u Gettysburgu.
Vzduch je doslova prosycený štiplavým pachem spáleného střelného prachu. Oddíl mužů v šedivých jižanských uniformách předvádí zteč na Cemetery Hill – Hřbitovní návrší. Snaží se přiblížit jeden ze zásadních momentů klíčové bitvy americké občanské války.
Jak hřměla bitva
Armády Unie a Konfederace se tady v Pensylvánii střetly už v roce 1863 a pak se válčilo ještě skoro celé dva roky. Přesto porážka Jihu u Gettysburgu předznamenala celkový výsledek nejkrvavějšího konfliktu na americké půdě. Jižané už pak nikdy neměli takovou sílu, aby pronikli hlouběji na sever a přinutili ho k jednání o míru.
O něco později procházím táborem, kde se asi 60 nadšenců v dobovém oblečení a uniformách snaží vytvořit atmosféru jižanského vojenského ležení. Vysvětlují a ukazují dětem i dospělým, co vojáci před 150 lety jedli, jak a kde spali, co měli na sobě, čím se bavili, krátili nudu a dlouhou chvíli před bitvou.
Jižanští vojáci si nezaslouží zapomnění
Mezi dobrovolníky je i šedesátiletý Ron Marcinko, jehož prarodiče přišli do Spojených států ze Slovenska. Jejich jazyk už se bohužel nenaučil, a tak musíme vystačit s angličtinou.
„Jezdím sem od roku 1989. Snažíme se vzdělávat hlavně mladou generaci. Chceme, aby lidé mohli i dnes doslova ochutnat historii. Aby poznali, jaké to tenkrát bylo, jak hřměla bitva, co tenkrát vojáci museli vytrpět. Obrazně řečeno: jaké to bylo chodit v jejich botách,“ říká Ron.
Není to právě levný koníček. Historické zbraně i jejich napodobeniny přijdou na stovky až tisíce dolarů. A samozřejmě to zabere také spoustu volného času.
Ron a ostatní dobrovolníci to všechno dělají, aby ani poražení Jižané neupadli v zapomnění. Tvrdí, že takový historický úděl, by si prý nezasloužili.
„Bojovali za svou víru, jeden za druhého. Mnoho z nich prožilo v uniformě celou válku a vytrvali až do hořkého konce a porážky. Vydrželi to, protože byli přesvědčení, že pravda a právo jsou na jejich straně,“ vysvětluje Ron.
Chudí farmáři měli horší úděl
O americké občanské válce vycházejí ve Spojených státech každý rok desítky nových knih a publikací. Rozebírají se v nich jednotlivé bitvy, osobnosti, nejrůznější společenské a ekonomické dopady na americkou společnost. Přesto podle Rona Marcinka široká veřejnost chápe příčiny tohoto historického konfliktu příliš zjednodušeně.
„Každý to chce omezit na otázku otroctví. Ale vojákům Jihu šlo tenkrát hlavně o práva jednotlivých států. Tři čtvrtiny z nich nevlastnily žádné otroky. Byli to prostí chudí farmáři. Proto mě zajímá, co jim procházelo hlavou. Měli mnohem horší úděl než vojáci Severu,“ dodává Ron Marcinko ze Západní Virgínie.
U Gettysburgu sice před 150 lety slavili nakonec triumf Seveřané, byť vykoupený krvavými ztrátami. Díky Ronovi a jemu podobným nadšencům ale neupadá v zapomnění ani utrpení a statečnost poražených vojáků Jihu.
