Do Egypta se vrací klid. V tamní Praze čekají na turisty i s českým pivem

Egyptský turistický průmysl stíhá jedna rána za druhou. Sotva se začal zotavovat z propadu po bouřích proti Mubárakovu režimu, zachvátilo zemi další kolo politického násilí. Rozbouřená situace tentokrát vyhnala turisty i z přímořských letovisek. Do egyptských ulic se teď ale vrací klid a k moři se zase začínají vracet turisté. V Hurghádě na ně netrpělivě čeká například česká restaurace Praha.

Turistický byznys zachraňují v Hurghádě především rekreanti z Ruska. Místní průvodci proto městu teď říkají Rusgháda. V záplavě obchodů s azbukou psanými vývěsními štíty proto vlídné české slovo přímo pohladí. „Ahoj, dáte si pivečko? Taláta bíra,“ tlumočí pak požadavek egyptskému výčepnímu servírka Jana.

Turisté si v Egyptě vzpomenou i na české jídlo

V restauraci Café Praha na hlavní třídě v centru Hurghády pracuje už tři roky. Její šéfová Marcela, která je zároveň majitelkou podniku, mě láká na své dobroty: „Máme guláš s knedlíkem, smažený sýr s hranolky, bramboráky i další česká jídla.“

Čtěte také

V restauraci Praha je to všechno prakticky domácí strava. „Já většinou vždycky připravím knedlíky a guláš. Jana, když je tady, zase obalí řízky a smažák,“ říká Marcela. U nás běžná hospodská nabídka je uprostřed Egypta úplným přízrakem.

A hosté vypadají spokojeně. „Česnečku si dejte určitě, ta je excelentní! Opravdu moc dobrá!“ říká český turista, který sem přišel, protože se mu už přejedla hotelová strava.

Majitelka podniku Marcela ze Špindlerova Mlýnu

Začít hospodu v Egyptě bylo výhodnější než u nás

Hospodská Marcela je ze Špindlerova Mlýna. Restauraci si původně chtěla otevřít v Česku. „Mně se líbil Liberec. Ale tam už byly hospody rozebrané nebo moc drahé,“ vysvětluje Marcela.

Plány Marcele nakonec změnila její dovolená v Egyptě, kde se seznámila se svým současným egyptským manželem. „Šli jsme po ulici a on pracoval v nějakém obchůdku. Každý večer jsme někam chodili a pak jsme si psali. Jednou řekl, že když chci pořád otevřít nějakou restauraci, můžu ji otevřít tady. Tak proč ne?“

Rodiče Marcely z toho velkou radost neměli. „Mamka říkala: to seš blázen – někam do Egypta… Táta, ten taky. Nakonec jsem ale přece jen odjela a zůstala tady. Začali jsme dělat restauraci. U nás by člověk na otevření restaurace potřeboval pět miliónů, tady to vyjde jen na třetinu.“

Svého podnikatelského ani životního rozhodnutí nelituje

„Já jsem tady spokojená, mě nic domů netáhne. Holka tady od malička dělá školu. Už jí je jedenáct. Učí se hlavně jazyky – arabštinu, angličtinu a němčinu. Já se s ní učím do české školy, kde pak dělá zkoušky,“ pokračuje Marcela.

Čtěte také

V Hurghádě žije komunita několika stovek Čechů a Slováků, většinu hostů její restaurace ale tvoří turisté. „S komunitou v Egyptě je trochu problém, protože se mezi sebou už moc nemusí. Je to prostě jako malá vesnice.“

Vlastenecký koutek české a slovenské komunity v Hurghádě

Útlum turismu v Egyptě trápí i českou restauraci. „Otevírali jsme v září 2006 a turistů od té doby ubylo dost – myslím, že minimálně 50 %. Teď s těmi nepokoji v Káhiře je to ještě horší. Už to není, co bývalo,“ stěžuje si Marcela, ale doufá v lepší časy.

Na závěr platím servírce Janě a slibuju, že až se přejím falafelu a kebabu, stavím se u nich na poctivý hurghádský smažák.


Zvětšit polohu restaurace Praha v Hurghádě

autor: mac
Spustit audio