Co vězeňský dvorek, to malá galerie. Polské vězně má rozptýlit umění
Může se vězení proměnit v galerii? Proč ne, řekli si v polské Radomi. Tamní vycházkové dvorky pro vězně tak vymalovali polští a čeští umělci. Na šedé zdi vyobrazili například červánkové nebe, hory, zvířata nebo jen abstraktní barevné čtverce.
Strážník mi otevírá dveře vězení a vstupuji do labyrintu chodeb. Ve druhém patře už je připravena dechovka, která má dodat vernisáži slavnostní atmosféru. Po pár proslovech míříme ven k malým vycházkovým dvorkům, kterých tu je celkem 25. Slawomir Grzyw, ředitel věznice, je s prací umělců spokojený.
„Kdysi tady byl obyčejný, nudný, šedý beton a dnes je každý dvorek vymalovaný. Pokud vězeň tráví 23 hodin v cele a pouze jednu hodinu na šedém dvoře, tak se mu nálada moc nezlepší. Dnes, když přijdou vězni na dvorek, tak spolu začnou o těch obrazech a graffiti mluvit a diskutovat. Pokračují pak i na cele,“ říká Slawomir Grzyw.
Čeští umělci zvolili polskou symboliku zubra
Jedním z malířů je Artur Kapturski, který vymaloval dvorek číslo 22, do kterého mě teď vede. „Každý dvůr dnes vypadá jako malá galerie. Díky našim obrazům snad nebude toto místo pro vězně tak ponuré a depresivní,“ přál by si mladý malíř.
„To je hlavní hodnota této akce. V každém dvorku je totiž velmi kvalitní umělecké dílo,“ říká mi profesor krakovské akademie výtvarných umění Zbigniew Bajek a hledáme prostory, které vymalovali čeští umělci z ostravské univerzity Marek Sibinský a Pavel Albert. Ten vězňům na stěnu zobrazil zubry.
„Zubr – to je takový polský motiv. Je to symbol síly, svobody a nezávislosti,“ říká profesor Bajek a dodává: „Vytvořili jsme galerii, která není otevřená lidem na svobodě, ale pro vězně. V tom je výjimečná.“
Vulgární obrazy byly zakázané
Zbývají ještě malé úpravy sprejem a dvorky se otevřou odsouzeným. „Umělce jsme nijak neomezovali. Měli volnou ruku. Jen jsme jim zakázali erotické výjevy, nahé ženy,“ říká ředitel vězení.
„Každému z nás bylo jasné, že nesmíme vytvořit obrazy vulgární, plné násilí, netolerance. To bylo samozřejmé,“ dodává profesor Bajek.
Umělec vidí vězně jako lidi. Rozšířil jim optický dojem dvorku
Poslední protřepání barvy a obraz Michala Sroky bude hotový. „Mojí prvotní myšlenkou bylo optické rozšíření vycházkového dvoru. Tak, aby měli vězni pocit, že ten úzký a krátký prostor je mnohem větší,“ říká mi autor skoro až plastického obrazu.
„Těžko říct, jak to budou vězni vnímat. Ne každý musí takové umění pochopit. Ale je jich tady zhruba tisíc, tak se určitě najde někdo, koho to osloví,“ myslí si Artur Kapturski a profesor dodává: „Je tady také hodně inteligentních lidí, kteří mají vztah k umění. Ne každý vězeň je hlupák, který neumí do pěti počítat.“
A s jakými pocity opouští vězení umělci? „Pro mě samotného to byla důležitá zkušenost. Nikdy před tím jsem s vězni nemluvil. Snažil jsem se v nich vidět normální lidi a ne nebezpečné zločince,“ dodává Michal Sroka.
