Tady víno zraje lépe než v Evropě, říká vinař z Negevské pouště

Už jste někdy pili pouštní víno? V Izraeli vzniklo v posledních patnácti letech několik vinařství uprostřed vyprahlé pouště Negev. Nikde v jejich širokém okolí není ani stopy po vodě, přesto se tu vinné révě daří. Pěstitelé tu naplňují vizi sionistického vůdce a prvního izraelského premiéra Davida Ben Guriona o rozkvetlé poušti. Podle místních vinařů má pouštní víno specifickou chuť, kterou vína z tradičních oblastí nemají.

„Pouštní vína chutnají jinak. Mají měkčí, kulatou chuť, jsou středně tělnatá a velice rychle zrají. Třeba náš tři nebo čtyři roky starý Cabernet Sauvignon si opravdu vychutnáte. V Evropě potřebuje mnohem víc času,“ nalévá mi Ejál Israel do skleničky na ochutnávku.

Uprostřed vyprahlé pouště vytvořili oázu

Poušť má podle něj pro pěstování vína mnohé další výhody. „Tady nemáme s dozráváním hroznů absolutně žádný problém. V Evropě máte velmi dobré a velmi špatné roky. Tady je celý srpen sluníčko na 100 %. Nemusíme také prakticky vůbec používat postřiky. Suché prostředí a izolovaná poloha vinice nechává révu naprosto zdravou,“ libuje si Ejál.

Čtěte také

Se svou ženou Hanou se už dávno do pouště zamilovali. Oba pocházejí ze severu země, Ejál studoval fotografii a Hana design. Skončili ale jako průvodci tady v Negevské poušti. Znají tu každý kámen a jeho historii.

V jednom malém vádí, vyschlém pouštním řečišti, našli stopy po terasovitém vinohradu, na kterém pěstovali víno před více než 2000 lety Nabatejci z nedaleké Petry.

Produkce

„Před patnácti lety jsme tu farmu vybudovali z ničeho. Byla to jen vyschlá poušť, zbytky starověkých terasových políček, nebyl tu ale žádný pramen, žádná voda,“ vzpomíná Ejál na počátky projektu.

Od té doby si tu se ženou vybudovali svůj opravdový ráj, oázu uprostřed pouště, v které žijí se svými čtyřmi dětmi.

Zavlažovací systém používali staří Byzantici

Jdeme se s Ejálem podívat na jeho patnáct let staré keře vinné révy. Mezi řečí si stěžuje, že kvůli válce prakticky všichni jeho zahraniční hosté letos svou návštěvu zrušili, i když rakety na jeho vinařství nedopadají.

Jdeme po prašné cestě, která zvolna klesá malým údolím, řady keřů se od cesty rozestupují na obě strany. „Vidíš, že všechny keře jsme zasadili na dně údolí. Kolem jsou všude svahy. A když na ně zaprší, tak po 15 až 20 minutách vytrvalého deště nepropustná pouštní půda způsobí záplavu. Všechna voda pak steče sem do vinohradu a zavlažuje. Tady jsou starověké terasy, po nich záplava postupně stéká dolů a zavlažuje další keře,“ vysvětluje mi své vodní hospodářství Ejál.

Čtěte také

„Půda se tak nasákne vodou v zimě, když prší. A nám tady prší tak šest až osm dní do roka a pokaždé maximálně pár hodin, celkově prostě jedno velké nic. Přímý déšť by tedy rozhodně nestačil, ale v údolí hned vznikne záplava a ta množství vody znásobí,“ říká mi Ejál a ukazuje, jak ke kmeni každého keře pokládají kameny, které drží vlhkost a brání odpařování.

Dubové sudy

„Tohle je systém, který používali při pěstování v poušti staří Byzantinci,“ vysvětluje. A moderní Izraelci dodávají v případě potřeby vodu úsporným kapkovým zavlažováním, se kterým ostatně právě Izraelci v minulém století přišli.

Stát nedávno do Negevské pouště poslal potrubím odsolenou mořskou vodu ze Středomoří a letos by měl Izrael s pomocí odsolovacích projektů prožít první rok, kdy nepocítí problémy s pitnou vodou.

autor: mac
Spustit audio