Panamským průplavem protéká sladká voda. Může za to prales
Panama není zajímavá jen díky svému průplavu nebo mrakodrapům v Panama City. Málokde na světě se totiž dá najít tak rozmanitá příroda, která se navíc s každým kilometrem mění. Vydejme se tedy po silnici vedoucí podél starého ropovodu, spojujícího Atlantik s Tichým oceánem…
Osada Gamboa je docela průmyslové místo. Leží hned na břehu Panamského průplavu. Jsou vidět proplouvající obří lodě, je tu železnice. Jenže jen 10 minut chůze je tropický prales. Je tu teplo, vlhko a hlavně – nejrůznější zvuky.
Ráj ptáků i přírodovědců
„Tohle je jedno z nejlepších míst na Zeměkouli pro pozorování ptáků. V Panamě žije mezi 900 a 1000 druhů ptáků. Ropovodová cesta jich má asi 400,“ přibližuje mi Beth Kingová z amerického Smithsonova institutu.
„Audubunova společnost každé Vánoce pořádá počítání ptačích druhů v průběhu jednoho dne a tohle místo drží už po 19 let rekord,“ pokračuje. Ptáci, kteří jsou nejvíc slyšet, se jmenují tinamy. Žijí na zemi a skoro nelétají. Beth Kingová mi je ukazuje v knize.
Smithsonův institut, pro který pracuje, před víc než sto lety nabídl panamské vládě, že zmapuje zdejší přírodu kvůli možným zásahům do životního prostředí při stavbě průplavu.
Atlantik a Pacifik se v Panamě nikdy nesetkají
„Postavit průplav, který napájí řeka, byl geniální nápad. Řeka Chagres plní Gatunské jezero uprostřed průplavu na hladinu 25 metrů nad mořem. Na obou stranách jsou zdymadla, kterými lodě stoupají z oceánu a na druhé straně klesají,“ popisuje pracovnice amerického přírodovědného institutu.
Všechna sladká voda tak teče dolů a vody obou oceánů se nikdy nesetkají. Nesmísí se tak násilně dvě odlišná prostředí.
Blízkosti Atlantiku a Pacifiku, které tu dělí jen 80 kilometrů, Panama vděčí za tak nesmírnou pestrost fauny a flóry. A pak také tomu, že je spojnicí mezi Jižní a Severní Amerikou.
Jsme navíc v tropech, kde se nachází nejrůznější biotopy – a rychle se mění, což je vidět třeba tady na silnici podél ropovodu. A to je pro přírodovědce velmi cenné.
Průplav by se bez pralesa neobešel
Džungle tu opravdu není daleko od lidí – hned vedle průplavu a silnice jsou vidět opice, jak si hrají a zlobí v korunách stromů. Příroda tu žije v těsném sepětí s člověkem.
Průplav podle Beth Kingové ani přírodě tolik neuškodil – a naopak je na ní závislý. Proto teď například zkoumají, jak se zachovat v obrovské oblasti, která je napůl přeměněná v pastviny a která napájí kanál vodou.
I doprava kontejnerů, aut, ropy a dalšího zboží průplavem je závislá na tom, jak dokáže prales zadržovat vodu a postupně ji vydávat člověku – tedy postupně ji ze sebe ždímat a posílat ji plynule žíznivým zdymadlům.
„Dá se říct, že jsme jen děti – na začátku poznání toho, jak všechny tyto biologické systémy pomáhají našemu životu na světě. A ničíme je bez toho, abychom je vůbec poznali,“ uzavírá Beth Kingová.
Smithsonův institut se o to v Panamě pokouší už přes 100 let a díky své zkušenosti z této oblasti může přispět k záchraně největšího tropického pralesa – Amazonie. I tam totiž proniká člověk. A ani tam se nakonec bez pomoci přírody neobejde.
