Prosíme, dotýkejte se vystavených exponátů! Vítejte ve slovenské bytové galerii
Za výtvarným uměním se běžně chodí do galerií, státních i soukromých. Čím dál populárnější jsou ale takzvané bytové galerie. Na výstavu si tak můžete zajít k někomu domů. Galerii má ve svém bytě i slovenský kunsthistorik Andrej Jaroš.
„Byt je velký, takže je tu místo i na soukromou část i na společenské místnosti, kde je výstavní prostor,“ vysvětluje Andrej Jaroš. Velký obývací pokoj, kuchyň a pokoj pro hosty – to je část vyhrazená galerii.
Ložnice, tedy soukromá část bytu, je oddělena tak, aby do ní návštěvník náhodou nezabloudil. „Někdy se stává, protože je to prostor na byt tak nezvykle velký, že si lidé spletou východ z bytu s vchodem do ložnice,“ směje se Andrej Jaroš.
Líheň talentů
Ve své bytové galerii dává prostor hlavně začínajícím umělcům, absolventům uměleckých škol nebo talentům, kteří se do oficiálních galerií ještě neprosadili. „Mají tu takový startovací, inkubační prostor, kde mohou svoje díla představit,“ dodává Andrej Jaroš.
Kurátorka Slovenské národní galerie Lucia Gavulová závidí majitelům bytových galerií především jejich svobodu: „Je to pro ně jednodušší. Mohou fungovat podle svého úsudku a vkusových preferencí. Jsou odpovědní jen sami sobě.“
Začátky byly ovšem prý celkem krušné, jak přibližuje spolubydlící v galerii Albert Vlk. „Lidé ještě neznali tento koncept, nechápali, že přicházejí k někomu domů. Měli pocit, že všechno v bytě jsou exponáty, takže vše brali do rukou a prohlíželi.“
Cedulky s nápisem „Nedotýkat se!“ ani lana kolem nábytku jako v muzeu ovšem v bytě jeho obyvatelé z pochopitelných důvodů neinstalovali. „Museli jsme si návštěvníky vychovat,“ shrnuje Albert Vlk.
Otevřeno, když jsem doma
„Otevřeno máme od deseti do šesti, ale když jde někdo okolo, ať už je svátek, nebo neděle, tak pokud jsem doma, otevřu mu,“ přibližuje Andrej Jaroš, jak je to v jeho galerii s otevírací dobou.
A pokud dostane návštěvník chuť na kávu nebo i zákusek, majitelé bytu mu to rádi ve své kuchyni připraví. „A dobrého klienta pozveme klidně i na večeři,“ směje se Andrej Jaroš.
Zájemci o koupi mají v bytové galerii příležitost vidět, jak obraz ladí s reálným prostředím, jestli se hodí ke knihovně nebo spíš do ložnice. Lépe si tak představí, jak by obraz působil u nich doma.
„Nejsme jako v některých galeriích, kde staré dámy jen čekají, aby mohly říct: ,Nedotýkejte se toho, je to umění.‘ My jsme naopak rádi, když se lidé ptají a dotýkají. Máme zkrátka úplně jiný přístup,“ uzavírá hrdý majitel galerie.
