Prezident v Londýně ocenil hrdinství posledních československých válečných veteránů
Asi si sotva na konci druhé světové války pomysleli, že je o 72 let později vyznamená český prezident nebo jim předá doklad o povýšení do generálské hodnosti. Stejně tak by hrdinové bojů na západní frontě asi nevěřili, že Československo, pro jehož svobodu riskovali život, už nebude existovat. Ivan Otto Schwarz a Miroslav Liškutín, poslední český stíhací pilot RAF za druhé světové války, byli mezi nimi.
I když za svou válečnou i poválečnou kariéru seděl za knyplem mnoha různých strojů, srdce Miroslava Liškutína pulzuje v rytmu motoru Rolls-Royce Merlin stíhačky Spitfire; slavného stroje, ve kterém se český stíhač naposledy proletěl ve svých 93 letech.
„Wellingtona jsem poznal v měsíčním světle nad mraky docela snadno. Otázka ovšem byla, jestli poznal on mě, a tak jsem se radši stáhl z jejich dostřelu. Pak jsem dostal signál, že poznali, že jsem spitfire, a tak jsem je navedl na přistání,“ vzpomíná.
Dopis z Kanady zachránil moje rodiče
Ze svých válečných let si Miroslav Liškutín zvlášť silně vybavuje Vánoce, kdy byl logicky stesk po domově největší. Přes šlechetnou paní z Kanady, od které zprvu dostal anonymní dárkový balíček, napsal dokonce dopis rodičům do Jiříkovic u Brna. Těm dopis, poslaný z tehdy ještě neválčící Kanady, velmi pomohl.
„Můj otec ovládal dokonale němčinu, a tak když s matkou stáli před soudem, že jim syn utekl do ciziny, poznal, že ten Němec mluví saským přízvukem. A tak mu stejným stylem odpověděl, že ví, kde jeho syn je – v Kanadě,“ popisuje Miroslav Liškutín.
Pilot britské 145. a později československých perutí číslo 312 a 313 po roce 1948 rychle poznal, že mu v totalitním Československu pšenka nepokvete. Vrátil se do Británie a vstoupil znovu do řad Královského letectva. Po pádu komunismu už na opětovný návrat reálně nepomýšlel.
Nad hroby kamarádů děkuji svému andělu strážnému
Dokud mu to zdraví dovolovalo, nemohl na vzpomínkových akcích v československé sekci válečného hřbitova Brookwood u Londýna chybět další veterán Ivan Otto Schwarz. Rodák ze slovenské Bytče přítomné pravidelně vyzýval, aby se pokusili udržet si jeho životní tempo a elán.
Pokaždé, když se vrací na tento hřbitov, kde odpočívá hodně jeho kamarádů z 311. československé bombardovací perutě, je mu prý do pláče. „Všechny jsem znal osobně. Měl jsem štěstí, strážný anděl se o mě staral,“ říká pohnutě.
Ivan Otto Schwarz se coby palubní střelec bombardéru Liberator 311. československé perutě zúčastnil na Vánoce 1943 památného útoku a potopení německé zásobovací lodi Alsterufer. Za tenhle obrovský úspěch dostali kapitán letounu Oldřich Doležal i jeho navigátor a bombometčík Zdeněk Hanuš Záslužný letecký kříž DFC.
Taky Ivan Otto Schwarz po válce poznal, že jeho pohled na svět není slučitelný s názory nových mocipánů, a zůstal v Británii. K letectvu se ale nevrátil a úspěšně podnikal v železniční dopravě.
