Rovnoprávnost všude nenajdete. Na slovenskou fujaru by měli hrát pouze muži
Rovnost mezi pohlavími proniká téměř do všech umění a řemesel. Slovo téměř je v tuto chvíli velmi důležité, protože třeba na fujaru by podle zvyklostí měli hrát pouze muži.
Fujarista, fujeráš nebo fujaráš. V každém regionu se tomu říká jinak. Vždy jde ale o hráče na fujaru a v minulosti se tímto umem zabývali hlavně pastýři, kteří na rozlehlých loukách vyznávali hrou na fujaru lásku své milé.
Roman Malatinec je umělecký vedoucí folklorního souboru Podpolanec a na fujaru hraje už od základní školy. Tehdy měl ještě malou fujarku, aby ji vůbec udržel, ta originální měří totiž okolo 170 centimetrů a lehká také zrovna není.
Fujara je slovenský lidový dřevěný dechový hudební nástroj. Jde o obdobu gotické basové trojdírkové píšťaly, které byly velmi známé a hojně rozšířené v Evropě ve 12. až 13. století. Nástroj má tradici hlavně v banskobystrickém kraji. Usuzuje se, že trojdírková basová píšťala se na toto území dostala v době tureckých válek, kdy u Slovenské Ľupči pobýval pluk žoldnéřů ze západní Evropy. (zdroj: wikipedia)
Přestože se s fujarou dnes vystupuje při různých příležitostech, původně je to osamělý nástroj a hrají na něj výhradně muži.
„Je to výsada mužů. Valach byl sám na salaši a bylo to zádumčivé vyznání, přes tu píseň se dotýkal milé. Ženy totiž chodily na salaš jen čas od času se solí,“ vysvětluje Malatinec.
Fujara se vyrábí z bezového dřeva, pokud byste si chtěli nějakou pořídit, tak podle původního postupu si na ní musíte minimálně dva roky počkat. „Fujara se dělá z bezového dřeva, protože má dužinu. Požívá se k tomu kovaný, takzvaný cikánský vrták,“ popisuje výrobu Malatinec. Vrtá se postupně, jinak by dřevo prasklo. „Vyvrtá se mokrá a potom 2 roky schne.“ Teprve pak se začne zdobit, malují se na ni nejčastěji tykvové květy.
Umění hry na fujaru se předává z generace na generaci, i když pár profesionálních lektorů se také na Slovensku najde. A ti se snaží fujaru propagovat i v zahraničí. Popularitě slovenského nástroje totiž ve světě pomohlo, když byl v roce 2005 zapsán na seznam ústního a nehmotného světového dědictví UNESCO jako jediný zástupce Slovenské republiky.
