Ridley Sccot ve filmu Dobrý ročník nelhal, Chateau la Canorgue je idyla
To se takhle jednou opili režisér Ridley Scott a jeho dlouholetý přítel, známý spisovatel Peter Mayle - oba bydlí jen malý kousek od sebe, Mayle v městečku Lourmarin a Scott v Oppede, v půvabné oblasti pohoří Luberonu. "Víš co, napíšeš knihu a já natočím film," navrhl Scott a tak se zrodil Dobrý ročník.
Příběh Maxe Skinnera, který opouští londýnský svět byznysu, aby se usadil v domě svého strýčka, je oslavou Provence - někteří recenzenti film přímo označili za pohlednici. Peter Mayle se tomu nediví. "Pokud sem přijedete z Londýna nebo New Yorku jako já, tak nevěříte vlastním očím, je to pro vás naprostý šok, do té doby by vás nenapadlo, že život může být takhle krásný, popisuje spisovatel své zkušenosti - ve filmu pak prostřednictvím hlavního hrdiny Maxe. Za Maylem se vydáme v některém z příštích Zápisníků, teď se pojďme podívat, kde se snímek točil.
"Je to zámek ze 17. století, žily tu už čtyři generace majitelů, jak vidíte, opravovat ho dá hodně práce, a kdybych neměl víno, tak bych ho asi nedokázal takhle udržovat," říká mi Jean Pierre Margan, vlastník Chateau la Canorgue, kde se Dobrý ročník točil. "Maylea znám dobře, pamatuji si, jak si ke mně jezdil pro víno, ještě když byl chudý, vždycky přijel tím svým starým citroenem, kachnou," vzpomíná.
Vyrážím s ním na obchůzku zámečku. Poté, co se film objevil v kinech musel dát Jean Pierre všude cedule, že se jedná o soukromý pozemek, jinak by mu turisté vlezli až do kuchyně. "Všechno, prakticky celý film se točil tady, pak jsou scény, které se točily v Gordes, notářka byla v Menérbes, slavnost u jezera byla v Cucuronu a jak Marion Cotillardová spadla z kola - zase kousek od At, ale jinak se natáčelo hlavně tady u mě," říká Jean Pierre a ukazuje mi nenápadný stolek.
"Vidíte ten stůl, ten je ve filmu, Max hraje šachy se svým strýcem a tady seděli Marion Cotillardová s Russelem Crowem na terase, ve filmu to bylo velmi romantické, krásné světlo, úplná idylka - ale já si pamatuji natáčení, jak do nich praly ty reflektory a kolem se motalo asi padesát lidí," dodává Jean Pierre.
Jdeme kolem malé vinice. "Ta také hrála ve filmu," říká majitel. "Pamatujete na víno Coin Perdu? Pojďme ho ochutnat," navrhuje a odcházíme do malého domečku. Víno Chateau la Canorgue je biologické a v okolí vyhlášené. Zajedete-li do muzea vína v Menérbes, potvrdí vám, že právě toto víno se nejvíce kupuje. Dcera Jean Pierra, Natalie, která se o víno stará, pro to má jednoduché vysvětlení: "Je to víno biologické, bez chemických přísad a opravdu se mu věnujeme."
Nathalie je v tomto směru opravdovým expertem. "Studovala jsem v USA, v Avignonu a Aix en Provence a pak znovu získávala zkušenosti v zahraničí. Snažíme se udržet image zámku i ve víně, snažíme se o jakýsi osobní dotek, jako šéfkuchař v kuchyni." Na natáčení vzpomíná Nathalie s úsměvem: "Ano, zajímavé vidět vlastní dům ve filmu a krajinu, kterou znáte." A Jean Pierre? Ten jen mávne rukou: "To se fakt nedalo, na těch šest týdnů jsem se musel odstěhovat do hotelu."
