Století Šmoulové slaví 50. narozeniny

Padesát svíček na dortu mohli mít ve vesnici, kde žije sto malých bleděmodrých skřítků. Kde vládne pohoda, hravost a kamarádství. Že vám to zní jako pohádka? Ona to opravdu pohádka je. Padesátiny totiž oslavili Šmoulové. Právě před půlstoletím se jejich kresba objevila v belgickém komiksovém časopisu. Co stálo u zrodu těchto skřítků? Proč jsou zrovna modří? A jaký vztah k nim Belgičané mají?

Stvořitelem šmoulího světa byl Pierre Culliford, belgický kreslíř, který se podepisoval pseudonymem Peyo. Šmoulové ale vlastně nemohou slavit padesátku, když podle pohádky jim je všem sto let a taťkovi Šmoulovi dokonce 542 roky. Nicméně poprvé se o jejich existenci dozvěděli malí čtenáři komiksového časopisu Le Journal de Spirou právě před 50 lety.

Se zástupcem ředitele Muzea belgického komiksu Willemem De Graevem jsme se zastavili před úplně první kresbou Šmoulů. "Tady vidíme vůbec první obrázek modrých skřítků. Je to jen malá modrá ručička a k tomu pod obrázkem text. Něco se tam hýbe v trávě, ale nikdo ještě neví, co to vlastně je. Tento obrázek se objevil v komiksu o středověkém rytíři Johanovi a jeho příteli Pirlouitovi. Až o několik týdnů později se Šmoulové ukázali čtenářům úplně. Původně měli vystupovat jen v jedné epizodě, ale děti naléhaly na Peya, aby o nich napsal víc dobrodružných příběhů. A tak se v roce 1960 objevil celý komiksový sešit jen se Šmouly."

Modří skřítci tak začali žít svým vlastním životem. Proč vlastně ale byli modří? "Peyova manželka, paní Cullifordová, svému muži pomáhala postavičky vybarvovat. Řekla si: zelenou ne, skřítci se pohybují v trávě a nikdo by je tam nenašel. Červená jí připadala moc agresivní a žlutá zase bledá. Nakonec to tedy vyhrála modrá," podal mi vysvětlení Willem De Graeve.

Ve šmoulí vesnici žije 99 řekněme Šmoulů-samečků a jedna Šmoulinka. Do příběhu se dostala až ve druhém díle jako zjemňující element. Až v příbězích napsaných dětmi Peya se nakonec objevuje i Šmoulátko, ke kterému přišla Šmoulinka cestou zcela pochopitelnou pro dětské knížky. Přinesl ho totiž do vesnice čáp. Proč byla a je Šmoulinka ve společnosti ostrých mrňavých hochů Šmoulů tak osamocená?

Willem De Graeve z Muzea belgického komiksu mi to vysvětlil. "To je jednoduché. Šmoulové vznikli v roce 1958 a jejich příběhy byly psané pro děti, hlavně pro kluky. Šmoulové jsou vlastně zrcadlem klukovského světa, takže je to normální, že je tam jen jedna dívka. Je to vlastně obrázek klukovské party v 50. a 60. letech."

Už tehdy byli Šmoulové oblíbení ve frankofonním světě. Obrovskou slávu ale získali, když promluvili anglicky ve filmech z dílny kalifornského studia Hanna a Barbera. Natočilo se 256 dílů příběhů o Šmoulech. Kupovaly je televize na všech kontinentech. Šmoulové promluvili 25 jazyky. Také česky. Všichni si asi vzpomenou na písničku o tom, jak to Šmoulové s Gargamelem i s přírodou "koulí" v podání Hany Zagorové.

Belgičané jsou na své miniaturní krajany patřičně hrdí. Vždyť oni byli první, kteří ještě jako děti podlehli šmoulománii. "No jistě, ty malé postavičky s malými domečky," vzpomíná si paní Florence. Sbírala je, měla jich doma na poličce všech sto. Podle tatínků Cedrica a Christophera jsou hlavně Šmoula Špýmař a Šmoula Bručoun typickými reprezentanty belgické národní povahy. Také pan Fredrik byl na belgický původ Šmoulů velmi hrdý, ale není si tak úplně jistý tím, že se ve světě vůbec ví, že Šmoulové pocházejí z Belgie. Šmoulovatě jsem mu slíbil, že tu šmoulí zprávu budu šmoulit dál a rozšmoulím ji po celém Česku. Což jsem právě udělal.

autor: pan
Spustit audio