Do římských zahrad za mizejícími piniemi

Snad asi každou metropoli lze poznat hned na první pohled. Paříž podle Eiffelovy věže, Berlín nejspíš podle Braniborské brány a Prahu podle Hradčann. Podle čeho byste poznali třeba Řím? Bude to zajisté Koloseum nebo chrám svatého Petra - a nejen to. Naše spolupracovnice v Itálii Vědunka Lunardi říká, že to jsou také pinie. Prý ale v Římě už dlouho nebudou. V jejím zápisníku se nyní vypravíme do římských zahrad.

Město Řím má na svém území tisíce hektarů zahrad, historických a archeologických parků a chráněných rezervací. Ulice lemují tisíce a tisíce stromů. O římských zahradách a parcích nám vypráví ředitel komunální politiky životního prostředí, pan Bruno Cignini:

"Kromě parků a zahrad se staráme také o stromy vysázené v ulicích. Dnes dáváme přednost stromům, které byly typické pro Řím, stromům, kterým svědčí místní podnebí. Nábřeží Tiberu lemují staré platany. Jsou krásné, ale nejsou domácí, jen zdomácnělé. Před dvěma stoletími je zde nechali vysázet zahradníci z Piemontu. Dnes si nedovedeme představit nábřeží bez platanů, ale platany sem vlastně nepatří.

Už nejméně deset let churaví. Napadla je houba Ceratocystis fimbriata del platano. V posledních letech se nám daří stromy léčit zvláštními injekcemi a hlavně stromovou hygienou. Žádný nástroj použitý na ořezávání nemocných platanů se nesmí používat nikde jinde, aby se nemoc nepřenesla."

Téma domácích a nedomácích druhů stromů mne zaujalo. A tak jsem zašla ještě za panem Turellou, který se zabývá římskou zelení nikoli ze správního, nýbrž z technického hlediska. A dozvěděla jsem se překvapující věci, ba věci ohromující. Dovedete si představit Řím bez pinií? A přece - pinie do Říma vlastně nepatří. Za nějaké desetiletí budou už jen na starých pohlednicích.

"Pinie byly vysázeny v Laziu teprve počátkem minulého století. Byly dovezeny ze Španělska kvůli piniovým oříškům. Proto se jich vysázely celé plantáže při pobřeží. Dnes už je ale nevysazujeme, protože v našem prostředí je to nebezpečný strom. Bez ohlášení, najednou, nečekaně se ulomí větev anebo spadne celý strom a stačí jen trochu větru. Jsou příliš křehké na to, aby mohly růst ve městě," říká Turella.

Povídáme si v malém domku v zahradnictví sídla správy městských zahrad a díváme se z okna na africký tropický strom, jehož název jsem zapomněla. Je osypaný velkými růžovými květy. A co se tedy vysazuje a bude vysazovat?

"Zaměřujeme se na místní druhy, o kterých víme, že se jim v Laziu dařilo a daří. Ne všechny jsou ale vhodné pro město. A zkoušíme nového druhy, hlavně australským stromům se tu daří dobře. Klimatické změny jsou už citelné. Příkladem jsou lípy - dříve se jim tady dařilo době, dneska je na ně příliš teplo.

Třeba takový dub, který je pro Lazio typický, ale město nesnáší. Nesnáší rozpálený asfalt, ničí mu kořeny. Vysazujeme také platany, které nám tu zdomácněly. Ty nové by měly být odolné vůči ničivé houbě. Dobře se daří dubu ilex - drnáku, ten je tu doma," vysvětluje odborník na římskou zeleň.

Osobně se mi moc líbí také strom břestovec jižní - celtis australis. Je tu doma, má krásnou košatou korunu a odolává znečištěnému ovzduší. Jenomže...

"Není vhodný pro ulice, jen pro parky. Říká se mu také spaccasassi - strom, který rozbíjí kameny. Už jsme to sním zkoušeli, jenomže v místě, kde jsme stromy vysázeli, kořeny narušily nejen silnici, ale dokonce rozbily i sklo výkladů. Takou sílu mají kořeny břestovce," krotí mé nadšení pan Turella.

Zahradnictví při centrální správě římských zahrad a parků se podobá pozemskému ráji. Dělníci připravují velké skleníky na novou sadbu. Brána je stále otevřená, a když odcházím, potkávám dvě třídy malých dětí. Míří do bývalé oranžérie. Budou se prý učit o stromech.

autor: vlu
Spustit audio