Po stopách nacistů ve východním Polsku

Adolf Hitler pokládal dnešní východní Polsko za přirozenou součást Třetí říše, a to nejen v oblastech bývalého východního Pruska. Nacistům učarovaly například Tatry, které nikdy předtím s německou říší neměly nic společného. Metropoli polských Tater - město Zakopané - nacisté přeměnili v rekreační centrum své armády.

"Zakopané patřilo do generální gubernie a Němci ho považovali za své město. Bylo to zřejmě tím, že architektura Zakopaného jim velmi připomínala alpský styl. Vzorem prvních zděných vil z počátku 20. století totiž opravdu byly švýcarské nebo německé stavby. Němci tuto architekturu rozvíjeli a v době okupace vznikly mnohé stavby v takzvaném novozakopanském stylu - jako například hotel Orbis-Giewont,"vysvětluje historik dr. Zbigniew Moździerz.

Jen dvě hodiny jízdy autem od Osvětimi lyžovali, odpočívali a bavili se příslušníci německé armády. Nacisté našli zalíbení také v renesanční perle polských měst - v Zamości na východě Polska. Někteří nacističtí pohlaváři si město šlechtického rodu Zamojských oblíbili do té míry, že si ho chtěli přivlastnit, potvrzuje Jacek Belz z městského úřadu v Zamości:

"Za druhé světové války se Zamośč nazývala Himmlerstadt. Nakonec ale název Himmlerstadt zrušili. Hitler se totiž rozčílil a prohlásil, že dokud on sám nemá své soukromé město, nemůže je mít ani Himmler. Zamość proto přejmenovali na Feldstad. Himmler sem několikrát přijel, aby zahájil germanizaci této oblasti. Proběhlo několik vln vysídlení. Patnáct kilometrů od Zamośće se například narodil německý prezident Horst Köhler, jehož rodiče se sem přistěhovali z Rumunska."

Nejlépe se ale nacisté cítili v bývalém východním Prusku. V palácích a vilách sídlili ministři německé vlády i velká část generality. Pro případ útoku pro ně Hitler nechal vystavět městečko, složené z několika desítek pravidelně umístěných bunkrů. "V době druhé světové války se tady nacházelo velení německé armády. Tady sídlili všichni generálové, kteří veleli útoku na Sovětský svaz nebo operacím v Africe. Bunkry sloužily jako kryt pro případ leteckého útoku. Stropy a stěny mají tloušťku osm metrů - tyto stavby jsou proto prakticky nezničitelné," popisuje areál ředitel muzea Bartek Plebańczyk.

Němci si byli svým stavitelským uměním tak jistí, že se ani nenamáhali zakopat bunkry pod zem. Tyto stavby připomínají pyramidy, kterým místní obr uřezal špičku. "Generálové si toto místo vybrali proto, že vysoký les bunkry zamaskoval a jezero Mamry nabízelo komfortní odpočinek po službě. Je to velmi příjemné místo, které zároveň splňovalo hlavní Hitlerovu podmínku: nachází se méně než čtyřicet kilometrů od jeho bunkru v Gierloži. Generálové mohli kdykoli odjet na poradu a na setkání s Hitlerem, a to autem po silnici nebo drezínou po železnici" dodává Bartek Plebańsczyk.

V těsném sousedství bunkrů stálo kino, nemocnice, hotel pro důstojníky, kteří přijížděli z fronty, kasino a telefonní ústředna.V té době šlo o nejmodernější telekomunikační zařízení firmy Siemens. Nacisté měli přímé spojení s východní frontou, západní Evropou a Berlínem. Generálové měli k dispozici veškeré informace a mohli odsud plánovat válečné operace.

V technických řešeních projevili nacisté značnou vynalézavost. Na dně Baltského moře dodnes leží obrovský měděný kabel, který byl schopen zásobovat elektřinou většinu německých strategických objektů na pobřeží pro případ jejich odříznutí ze strany vnitrozemí. "Pokusíme se ten kabel vytáhnout. Jsou to přece obrovské peníze, i když dostaneme jen deset procent. Kabel vede kilometr do moře a tam se teprve napojuje na hlavní vedení. Tento systém Němci postavili ještě před válkou v roce 1936. Podmořský kabel přiváděl nejen elektřinu, ale zajišťoval i spojení," připomíná potápěč z města Ustka Jerzy Szymeczko.

Tyto a další stopy fašistické přítomnosti dokreslují, s jakou důkladností Němci plánovali a uskutečňovali ovládnutí Evropy.