Bosna plná Čechů
V evropském orientu, jak se občas Bosně a Hercegovině říká, najdeme na mnoha místech stopy, které tam zanechali Češi. Zejména v Sarajevu. Jde především o odkaz českých architektů, ale v Sarajevu můžeme najít práci i českého fotografa, rozhlasového redaktora nebo pivovarníka.
Při procházce Sarajevem se v centru můžete cítit chvílemi jako v Praze nebo v Brně. To není náhoda. "V zemích bývalé Jugoslávie pracovala řada zajímavých českých architektů. Nejenom krátkodobě, ale i dlouhodobě tu pracovali a žili," řekl mi velvyslanec České republiky v Sarajevu Jiří Kuděla, který se slavnými českými rodáky v Bosně dlouho zabýval.
Nejznámějším příkladem je architekt Karel Pařík, který do Sarajeva přišel v osmdesátých letech devatenáctého století krátce poté, co Bosnu tehdejší Rakousko-Uhersko okupovalo. Zůstal tady až do konce svého života necelých šedesát let. V Bosně postavil 150 budov a z nich jen v Sarajevu 70 těch hlavních. "Jsou to všechny hlavní budovy v Sarajevu - Národní muzeum, Národní divadlo, dnešní budova - stará budova vlády, islámská fakulta, synagoga, všechny školy a tak dále," upřesnil velvyslanec.
Národní divadlo nejen postavil, ale o třicet let později také provedl jeho rekonstrukci, která ve své podobě vydržela dodnes. Náš slavný rodák se v Sarajevu dočká i vlastního náměstí a bosenská pošta už s ním vydala známku. V Sarajevu se o něm dokonce konala výstava, která se má přesunout i do jeho rodného Jičína a do dalších českých měst.
Mezi další naše architekty, kteří v Bosně působili, patřili mimo jiné Jan Kotěra, Carlo Pánek nebo Franc Blažek a Josef Pospíšil. V Bosně tvořila také řada českých malířů a za všechny mohu zmínit Alfonse Muchu. Velkou roli ale sehrál v Bosně také český fotograf. "Největším fotografem Bosny a Hercegoviny v 19. století a počátkem 20. století byl jistý František Topič. V zemském muzeu v Sarajevu existuje největší sbírka fotografických skleněných desek na území bývalé Jugoslávie," přiblížil Jiří Kudla.
Sám byl také jejich autorem a díky němu se zachovaly všechny proměny bosenské metropole a Bosny za téměř třicet let až do roku 1918. František Topič je ale také autorem vzácného a po celém světě publikovaného snímku, který vznikl po sarajevském atentátu v roce 1914. "Je to také ten člověk, který udělal ty známé fotky Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželky Žofie Chotkové na márách po atentátu," doplnil velvyslanec.
A protože jsem v rozhlase, nemůžeme opomenout i Čecha, který se stal jedním z nejznámějších bosenských rozhlasových redaktorů. Byl jím vnuk architekta Paříka Emil Pařík. Možná i proto se Sarajevané naučili jeho jméno docela slušně vyslovovat. Mohli bychom pokračovat ještě dlouho. Třeba osobností Ludvíka Kuby, folkloristy, historika a cestovatele, který v Bosně a Hercegovině sbíral národní písně.
Ale při projížďce Sarajevem uvidíte zcela určitě i české tramvaje, které se pod okolními horami olympijského Sarajeva zvlášť vyjímají. Nebo Sarajevský pivovar, který také založil náš rodák, připomíná už svým vzhledem pivovar z filmu Jiřího Menzela Postřižiny. Uvnitř se skrývá kromě klasické varny piva i jedna z nejmodernějších pivních restaurací v Evropě. Bosenský ředitel celého pivovaru má za ženu naši rodačku. Česká přítomnost v Bosně není jen minulostí, ale trvá v nejrůznějších podobách dál.
