V Lodži se potkala čistá komerce s uměním 21. století
Reprezentativní muzea umění se v Evropě neotevírají každý den. V polské Lodži se to ale povedlo, i když vlastně nejde o úplně novou instituci. Sbírky moderního umění 20. a 21. století získaly novou budovu, netradičně umístěnou ve vyhlášeném nákupním areálu Manufaktura. Jak se čistá komerce a čisté umění snášejí?
"Ve skutečnosti se nacházíme v tkalcovně z 19. století, která patřila impériu Poznaňských, což byl významný rod lodžských průmyslníků. Tato budova v podstatě až do konce 20. století sloužila potřebám průmyslu. Teprve před několika lety město rozhodlo o renovaci celého komplexu lodžské manufaktury a tuto budovu předalo muzeu. Získali jsme ji letos na jaře v surovém stavu a půl roku nám trvala instalace unikátní sbírky lodžského muzea umění," popisuje vznik muzea jeho zaměstnankyně Weronika Dobrowolská.
Expozice zabírá všechna čtyři patra cihlové budovy. Interiér překvapí velkorysostí, s jakou architekti naložili s prostorem bývalé tkalcovny. Polští muzejníci se úspěšně pokusili o moderní způsob prezentace současného umění v budově, která je sama o sobě artefaktem.
"Lodžská sbírka začala vznikat v roce 1929, tedy ve stejné době jako slavné newyorské muzeum moderního umění. Vlastníme tedy druhou nejstarší kolekci na světě. V našem depozitáři máme uloženo celkem 17 tisíc uměleckých objektů. Vystavujeme ale jen asi 20 procent. Kurátoři vymysleli nevšední způsob jejich prezentace," přiblížila Weronika Dobrowolská.
Umělecká díla nejsou v lodžském muzeu řazena chronologicky ani podle autorů, nýbrž podle čtyř tématických okruhů: Tělo, úraz, protéza. Konstrukce, utopie, političnost. Oko, obraz, skutečnost nebo Objekt, fetiš, fantasmagorie. Až se toto uspořádání za několik let omrzí, kurátoři poskládají stálou výstavu podle jiných principů. Muzeum nerozlišuje mezi domácími a cizími autory. Vedle sebe jsou tu Stanislaw Witkiewicz a Max Ernst, Wladyslaw Strzemiński a Jean Arp, z Čechů pak Jiří Kolář nebo Kamil Lhoták.
Některé umělecké předměty, jako je například Moby Dick, vydávají zvuky. Jiný artefakt zase tleská. "To je zvuk umělého potlesku. Odkazuje nás na období komunismu a umělého společenského klimatu, které tehdy panovalo. Je to výraz vynuceného a nepřirozeného souhlasu s tehdejším režimem," rozebírá smysl dřeveného tleskače moje průvodkyně Weronika Dobrowolska.
Hledači významů si mohou na vlastní kůži vyzkoušet, jaké je projít ženským rozmnožovacím ústrojím v podobě černých skříní, nafukovacích stanů a průhledných chobotů představujících zřejmě placentu. "Je tam temno a spousta balónů. Měl jsem z toho docela klaustrofobii. Myslím si, že průchod tímto uměleckým dílem symbolizuje penetraci, oplodnění a narození dítěte. Je to zvláštní pocit," popisuje neobvyklý zážitek Sam Alberg který do Lodži přijel na stáž z Velké Británie.
Zdejší expozici považuje za velmi zdařilou: "Myslím si, že je to opravdu zajímavý prostor. Děje se tu spousta věcí, kterých se jako návštěvníci můžete zúčastnit, což je neobvyklé. Je to asi nejlepší muzeum nejen v této oblasti, ale v celé zemi. Velmi se mi líbí."
Muzeum se líbí nejen Samovi, ale i jiným návštěvníkům. Během prvního víkendu po otevření sem zavítalo osm tisíc lidí, což byl pro kurátory naprostý šok. Svou roli možná hraje fakt, že muzeum dělí jen několik metrů od obrovského obchodního domu Manufaktura. A tento ryze komerční soused umělce přirozeně dráždí.
"Při slavnostním otevření došlo k zajímavé umělecké akci: k průniku muzea do obchodní galerie. Umělci vzali návštěvníky na výlet po obchodním domě, ale se zavřenýma očima - tak, aby lidé zažili obchodní galerii jinými smysly než obvykle," dodala Weronika Dobrowolská.
Příjemný pocit vyžaduje pocit nepříjemnosti. Čím větší je stres, tím větší je potom úleva. Možná že právě to si mnozí řeknou poté, co vyjdou z lodžského Muzea moderního umění 20. a 21. století.
