Krajané v Belgii se pustili do pečení vánoček
Upéct vánočku není úkol pro kuchařské začátečníky. Těsto na ni se musí správně vymíchat a nechat vykynout. Potom je také třeba vánočku správně uplést a nenechat ji moc dlouho v troubě. Po tradičním vánočním pečivu se zastesklo českým krajanům žijícím v Belgii, a proto letos už počtvrté společně vánočky pekli.
Těsto se musí nejdřív pořádně propracovat. V zadělávací míse do něj vařečkou vhánět vzduch, aby pak mohlo pěkně nakynout. Je to perfektní cvičení pro ramenní dvou- a tříhlavý sval. Zkrátka, je to námaha pro ruce. Vánočky se stejně jako loni a předloni pekly v domku v Braine l´Alleud v kuchyni u Olgy Schmalzriedové - jednatelky krajanského spolku Beseda. Hnětlo, válelo, pletlo a peklo se na etapy. Kdo dřív přišel, dřív zadělával, pak čekal, až těsto nadzvedlo utěrku na díži, a mohl pokračovat v přípravě vánočky.
"Jde to docela dobře. Mysleli jsme, že jsme tam dali hodně mléka, ale těsto je husté dostatečně," říká Alexandr Žamboch nad mísou, ve které už unavenou rukou hněte žluté těsto s rozinkami. Olga Schmalzriedová ukazuje krajanům posedávajícím kolem stolu další fázi výroby. Rozdělení těsta na bochánky a přípravu válečků na pletení copánků.
Pak nastává část přípravy štědrovky, při které žákům paní Olgy kmitají oči ze strany na stranu. Pletení vánočky. "Vždycky ty dva prostřední se kříží. Vrchem, spodem a překřížit. Není to těžké. Každý rok to všichni zvládnou," povzbuzuje Olga své žáky a další z krajanek Věra Šimandlová se snaží plést svou vánočku podle jejího návodu. Pokyny si opakuje druhou mateřštinou - francouzsky. Když je základ vánočky upletený, šup s ním na plech s pečícím papírem. "Podeberu jako miminko, jo. Pod prdýlkou, pod hlavičkou, aby se nám to nerozpadlo," ukazuje ostatním Olga.
Když se na dolní vrstvu dostaly i prostřední a horní upletené copy, dala se vánočka na chvíli ještě dokynout a pak péct. Byl čas zeptat se krajanů a hlavně jejich belgických partnerů, jestli tady v Belgii znají něco podobného jako vánočka. Paní Agnes Goris to přirovnala k vlámské vánoční buchtě. To ale není přesný překlad. Pro vánočku totiž nizozemština ani jméno nemá.
Ve francouzštině - tedy ve Valonsku by se podle Věry Šimandlové mohlo vánočce říkat "Tresse sucre", tedy "cukrovaný copánek". Ptám se jí: "Zkusíte to, není to moc složité upéct českou vánočku?" "Složité to není, ale musíte na to mít svaly," prohlásila paní Věra a pustila se do hnětení těsta.
Díky Olze Schmalzriedové se ovšem tradice a umění pečení českých vánoček mezi krajany v Belgii udržuje a šíří. Krajanské pečení, to není záležitost jen pár hodin. Do trouby se na plech totiž vždy vejdou jen dvě vánočky. Je tedy dobré si na to vyčlenit tak půlden, říká Olga. "Dělat vánočky sami doma by je asi nebavilo, ale tady je parta, a tak se peče dobře."
Letos se u Schmalzriedů upeklo vánoček celkem 17. Trouba zapípala a první vánočka byla na světě. Nastala chvíle předvést první výtvor nedočkavému publiku. "No ta je krásná," neslo se kuchyní užaslé ocenění. "Tady mi trochu víc vykynula, není to úplně perfektní," říká Olga jako správná hospodyňka, která vždy musí být trochu nespokojená. Ale ta první vánočka, ještě teplá, byla stejně ta opravdická, česká, s láskou pečená. Což potvrdili i ti, kteří ji ochutnali. Za všechny ji zhodnotil pětiletý Aleš Khol. "Je moc dobrá, tak jako má být," pronesl s ještě plnou pusou.
A přesně takové byly i ostatní vánočky, které si letos krajané v Belgii upekli. Protože bez nich by to přece nebyly naše Vánoce.
