V Thajsku frčí uniformy
Uniformy nosí lidé snad odnepaměti. Dnes mohou být i drahým a reprezentativním oblekem, který zdobí nejen příslušníky ozbrojených sil. Zemí, která si v uniformách libuje zřejmě nejvíce, je Thajsko. Ve skříni ji totiž mají pověšenou i elektrikáři či vodohospodáři, navíc bohatě zdobenou.
Stovky druhů výložek, prýmek, odznaků, medailí a řádů hýří všemi barvami. Na policích jsou vystaveny čepice a kloboučky, ve vitrínách nechybí bohatě vyšívané stuhy. A uprostřed tohoto malého království za šicím strojem sedí šestašedesátiletý Charoen Slip. "Obchod vedl můj otec a já se vše naučil od něho. Řemeslo se u nás předává z generace na generaci. A jak dlouho trvá, než se člověk stane mistrem? Deset let," odpovídá mi na otázku, jak k této profesi přišel. A jak přiznává, celkem výnosné.
V Thajsku totiž nosí uniformy všichni, kdo pracují ve státním sektoru, nejen tedy příslušníci ozbrojených sil. "Tyhle výložky, jejichž základem je, stejně jako u ostatních, ruční papír, patří pošťákům. Jsou zdobené květinami a obšité pozlacenými nitěmi. Podobné mají i elektrikáři a vodohospodáři. Jsou docela složité a jejich výroba trvá tři čtyři dny, narozdíl od těch nejjednodušších, které mám hotové za tři hodiny," popisuje výložky, za které by se nemusel stydět ani generál. Samozřejmě v jiné zemi. V Thajsku jsou totiž karty, co se týče stejnokrojů, dávno rozdány.
Pár vyjadřující postavení i hodnost stojí v přepočtu asi 900 až tisíc korun. Letošní rok byl prý navíc výjimečný i množstvím událostí, kdy panovník a jeho poddaní oblékli právě uniformy. Jednou z nich byl i velkolepý pohřeb královy sestry, princezny Galjani. Měsíčně si tak rodina pana Charoenaa Slipa vydělala v průměru 30 tisíc korun.
Několik malých obchůdků, nabízejících tento neobvyklý sortiment, lemuje třídu Fuengnakorn. Mimochodem jednu ze tří hlavních komunikací, podél kterých Bangkok vyrůstal už desítky let. A nejčastěji se um jejich majitelů předával právě z otce na syna. K dokonalému provedení je ovšem nezbytné mít i znalosti z oboru fotografie.
"Vše musí být vyvedené do nejmenších detailů. Proto se jako vzor používá maximálně ostrá černobílá fotografie. Ale nutný je i samotný materiál, kdy se používá i ocel a bronz," vysvětluje mi zaměstnanec ministerstva vnitra, který si právě přišel objednat důležitou zakázku. Státní i soukromou. V krámku pana Charoenaa totiž nechybí ani různé specialitky a dárkové předměty. "Tohle jsou policejní odznáčky, které se připínají na kravatu nebo třeba na límec. Prostě jako ozdoba, kterou chci dát jako novoroční dárek. Beru si sadu šesti kusů, těch světlomodrých," dodává.
Právě barva hraje na thajských uniformách tu nejdůležitější roli. Každá má své místo i význam. "Nejpoužívanější je bílá, nosí se při běžných příležitostech. Jak vidíte, tady je pánská i dámská. A přes ni červená stuha. Zdobí jí i různé řády. Červenou si zase král a jeho strážci berou na slavnostní přehlídky. Kalhoty pak v tomto případě mají černé s dvěma červenými pruhy." ukazuje mi v knize o thajských uniformách obchodníkova manželka paní Lathana.
Jasně určeny jsou i jednotlivé řády. "Nechybí na nich národní symbol království, slon, a zaměstnanci ve státní službě je dostávají od členů panovnické rodiny vždy, když dosáhnou nějaké vyšší pozice. Každý je proto na ně patřičně hrdý," upřesnila Lathana.
Krátce nato, co jsem navštívil obchod pana Charoenaa Slipa, se v Bangkoku konaly oslavy 81. narozenin krále Rámy IX. A já teď už vím, že všichni ti uniformovaní muži zdaleka nebyli jen vojáci a policisté.
