V ulicích Grozného ženu bez muslimského šátku nepotkáte
Dlouhé sukně pod kolena, šátky na hlavách. Řeč není o některé z blízkovýchodních zemí. Na dámský oděv odpovídající islámské tradici stále častěji narazíte v jedné z ruských republik, která v posledních desítkách let prošla těžkými zkouškami - v Čečensku. Zdaleka to však nejsou jen dámské šaty, které upomínají, že islám dobývá zpět ztracené pozice. Je to důvod k obavám?
Leckdo by si při prvních vteřinách zpěvu muezzina mohl myslet, že se právě ocitl v Turecku nebo ještě dále na Blízkém východě. Jsme ale v Rusku, na severním Kavkaze, přímo v centru hlavního města Čečenska Grozného. Duchovní svolává věřící do zbrusu nové mešity, kterou tu otevřeli jen před pár měsíci a která, jak alespoň místní tvrdí, se směle může rovnat i největším muslimským svatostánkům světa - třeba právě ve zmíněném Turecku.
"Čečensko je na sto procent muslimské, děláme všechno pro to, aby tu všichni lidé islám podporovali," objasňuje na schodech obří mešity mně i několika dalším západním novinářům roli náboženství v životě severokavkazského národa prezident Čečenska Ramzan Kadyrov.
"Nepodnikáme nic, co by bylo v rozporu s ruskou ústavou a zákony. Budujeme naši zemi, obnovujeme ji po dvou válkách, ekonomicky a pochopitelně i duchovně. V Rusku máme demokracii a federální vláda nás podporuje. Neptám se, co si kdo o nás a islámu myslí. Ten, kdo by mi řekl, že nesmím být muslimem, je můj nepřítel," říká nekompromisně teprve třicetiletý prezident, který je svou oddaností islámu proslulý. Nekouří ani nepije, což jsou dvě činnosti, kterým v drtivé většině Ruska lidé holdují s velkou náruživostí.
A najdou se i další momenty, na které by třeba právě v ruském hlavním městě člověk hned tak nenarazil. Ani jedna z žen, které na nově opravené hlavní ulici Grozného potkávám, není prostovlasá - šátek je pro všechny nepsanou povinností.
Podobná situace se opakuje dokonce i na akademické půdě. Všechny studentky, které mě míjí na chodbách místní univerzity, mají vlasy pečlivě zakryté.
"Já jsem šátek nosila i předtím, tak mi nové nařízení nijak nevadí, v Čečensku patří zakryté vlasy k tradici. Ale jinak si myslím, že to nemá valný smysl, dívky, které to cítí jinak, šátek stejně nosit nebudou a za rohem si ho sundají," říká mi jedna ze studentek, která nařízení univerzitních profesorů přičítá sílícímu vlivu islámu. Ten nicméně považuje ve válkou zdevastované společnosti (spíš) za pozitivní.
Jak vysvětluje místní prorektor, akademici chtějí nařízením podpořit snahu prezidenta o duchovní obrození Čečenska. "Chceme, aby naše univerzita měla čečenskou tvář a odpovídala tradicím. Na tom snad není nic špatného," dodává. A na otázku, zda by takové nařízení nemohlo být v rozporu s ruskou ústavou, jen vrtí hlavou. "Je to tam napsané, že se šátek nosit nesmí? Není, tak ho nosit budeme."
K respektu vůči tradicím, ovšem z poněkud jiného úhlu, nabádá i žena, která jako jedna z mála nepsané nařízení veřejně odmítla - byť to v místních podmínkách může být nebezpečné.
"Já nosím a budu nosit šátek tehdy, kdy to považuju za nutné, samozřejmě si ho vezmu, když mluvím se staršími lidmi, duchovními, když jedu na vesnici, je to výraz úcty a tradice. Ale ve všech ostatních případech je to jen a jen moje věc," říká Natálie Estemirova z hnutí Memorial, které se zabývá ochranou lidských práv. A která stejně jako někteří moskevští analytici vidí za opatřeními ani ne tak náboženství a duchovní obrodu, jako spíš další možnost, jak úřady chtějí sešněrovat národ pod pevnější dohled.
