Belmondo se vrátil

Jedno oko nezůstalo suché. Jean-Paul Belmondo sedí rozvážně na lavičce a hladí svého věrného psa. Film má hodně podobných motivů a v závěru všechen ten smutek vrcholí. Někdy si dokonce říkám, jestli už to není tak trochu za hranicí sentimentu a melodramatu. V některých částech filmu, zejména když ztracený pejsek hledá svého pána, poznávám podobně laděný sovětský film Bílý Bim, černé ucho, na kterém jsme byli se školou.

Film je samozřejmě postaven téměř absolutně na Belmondovi, takže kamera spočívá celou dobu na něm, často v blízkém detailu. Režiséru Francisi Husterovi ani nezazlívám, že si tak trochu hraje na Sergia Leoneho - Belmondo v klobouku mu často vstupuje do záběru jako Charles Bronson, tedy Muž s harmonikou.

Film končí, ženy posmrkávají - tvoří osmdesát procent návštěvníků - a já spěchám zjistit, co si o snímku myslí. "Je to velmi emotivní film, nejsem zklamána, je to jen hodně smutné. Nedívala jsem se moc na jeho dřívější filmy, mám pocit, že to byly samé rvačky. Toto je pochopitelně úplně jiná role," uvedla jedna z návštěvnic kina. "Samozřejmě, že Belmondo zestárl a už není tak živý jako dříve, ale hraje dobře, je to vynikající herec," dodala další. Takové tedy byly reakce.

Belmondo zaznamenal v každém případě velký návrat. Po mozkové příhodě, kterou utrpěl před sedmi lety, asi nikdo nečekal, že se tento Muž z Acapulca, Ria či kdoví odkud ještě, vrátí na filmová plátna. Samozřejmě, pro mnohé představuje jeho vrchol U konce s dechem, jiným se líbil jako Cartouche, ale kdyby měli všichni Francouzi hlasovat pro film, který je s Belmondem spojuje nejvíce, byl by to asi Profesionál.

V příběhu muže, který se vydává do Afriky zneškodnit diktátora, se prolnulo jeho herecké mistrovství s genialitou Ennia Moricconeho. Ostatně film získal Oscara právě za hudbu. Pro mnohé je Profesionál nedostižný.

Je zajímavé, že něco ze sympatického dareby v něm zůstalo až dosud. Možná je to tím, že se nijak neskrývá, že denně je ho možné potkat na bulváru St. Germaine či u Seiny s jeho psem, tedy jeho pravým psem. Často se zastaví v jedné z oblíbených kaváren - nejčastěji v Cafe de Flore.

A také jeho osobní život je pestrý. V současnosti žije s třiatřicetiletou krasavicí z Belgie, když se před několika měsíci rozešel se svou ženou Natty, s níž má pětiletou holčičku. Mimochodem, obě jsou mu stále nablízku, bydlí v jeho domku na Rue des Saints Péres o patro níže. Inu, Belmondo.

"Mám ho moc ráda, je to jeden z mála velkých francouzských herců, který je ještě naživu. A v jakých filmech si ho vybavuji?" říká tato Pařížanka a dodává: "Belmondo, bez ohledu na to, co natočil předtím a potom, pro mě zůstane hlavně hercem z akčních filmů."

Mužem akce zůstal tak trochu dodnes. Bude Muž a jeho pes jeho filmem posledním? Belmondo sám si nechává otevřená zadní vrátka. "Dostal jsem už řadu nabídek, například na roli starého invalidního gangstera. To bych, myslím, asi už nezvládl, i když se někdy také tak cítím," tvrdí herec. "Jak říkával už Jean Gabin, pro film je především důležitý dobrý příběh. A na ten já tak trochu čekám," dodává s úsměvem.