Nechat, či nenechat vraha vystudovat medicínu?

Proces vyrovnávání se s vlastní minulostí se nemusí nutně týkat jen kolektivů či společností žijících takzvaně ve špatných dobách či špatných režimech. Na univerzitě ve švédské Uppsalle o tom právě v těchto dnech ví své. Daleko od válek a revolucí, a přesto je tu téma vyrovnání se s vlastní minulostí nejen nebývale živé, ale i nebývale ostře sledované.

Dilema v Uppsale se týká toho, zda má člověk, který se jednou v životě dopustil vraždy, vůbec dostat šanci k tomu, aby mohl vystudovat medicínu a stát se lékařem. Jméno vysoce kontroverzního a stále ještě mladého muže, jehož se ten nebývalý povyk týká, vlastně vůbec není důležité.

Ještě nedávno se jmenoval úplně jinak a dnes žije se změněnou identitou, aby jej nikdo nemohl spojovat s činem, jehož se dopustil před pouhými devíti lety. Podílel se totiž na vraždě a za svůj podíl byl shledán vinným, odsouzen a na 11 let uvězněn. Před dvěma lety byl ale za dobré chování podmíněně propuštěn.

Vypadalo to, jako kdyby se chtěl rozloučit se svou neonacistickou minulostí. Vražda byla totiž motivována právě touto ideologií a ve trojici vrahů, kteří právě překročili dvacátý rok života, byli i hoši z takzvaně slušných a spořádaných rodin.

Náš "hrdina" dostal novou šanci na nový život. Ve Stockholmu se přihlásil na medicínu, byl přijat a začal studovat. Už tehdy si mnozí říkali, zda bývalý vrah může být budoucím lékařem. Odpověď však brzy přišla sama - student byl vyloučen proto, že zfalšoval některý ze svých středoškolských dokumentů. Teď už byl tedy nejen někdejším vrahem, ale i podvodníkem, který zcela ztratil důvěru. Takoví přece do ordinací nesmí.

Jenomže anonymní systém na švédských vysokých školách nechce přihlížet na city, ale především na dosažené studijní výsledky, a tak se teď mladý Švéd dostal na medicínu znovu, tentokrát v Uppsale a díky nezfalšované dokumentaci. A když strohá čísla a anonymní údaje získaly konkrétní tvář, diskuse o tom, zda je či není možné a vhodné přestoupit z vězeňského mundúru do bílého pláště, se rozjely nanovo.

Škola nemá v ruce nic, co by jí dalo jednoznačný formální důvod studenta odmítnout. Univerzita je prý univerzita a nikoli soud. Lékařské instituce se však už nechaly slyšet, že ať už dotyčný dostuduje či nikoliv, legitimaci, která je pro všechny povinná, mu stejně nedají. Odvolávají se přitom na nutnou důvěryhodnost a etickou stránku věci. Již sama univerzita by podle nich měla studenta okamžitě vyloučit, protože určité právní precedenty přece jenom existují.

Univerzita v Lundu nedávno také vyloučila studenta medicíny, který se dopustil trestného činu sexuálního zneužití dítěte. Tento i podobné precedenty mají však jeden háček - provinili se lidé na medicínu již přijatí, navíc nedávno, a tak za své přestupky teprve pykající. Případ v Uppsale byl ale jiný - viník zavraždil dávno před studiem a do jeho zahájení si odpykal i určený trest.

Co když už opravdu pochopil a polepšil se? Měl by dostat ve věku kolem třiceti let v životě přece jen ještě jednu šanci? Příběh má dosud otevřený konec a třebaže mezi švédskými lékaři žádný odsouzený bývalý vrah není, stále není vyloučeno, že by kontroverzní student medicíny z Uppsaly jednou mohl být v tomto ohledu první.

Na jedné straně chápu, že jestli ve vězení natolik zpytoval svědomí, distancoval se od svých někdejších spoluvrahů a natolik se změnil, šanci by při svém mládí někde dostat měl. Na straně druhé má ovšem i ona šance určité meze - asi bych nebyl sám, kdo by k tak poznamenanému lékaři nešel, kdyby vysloveně nemusel. Protože ten, kdo jednou v dospělosti z vlastního rozhodnutí tak osudově selhal, už to zřejmě nejdůležitější zdraví ve svém dosavadním životě - zdraví své nevinné oběti - zachránit přece nedokázal.

autor: Tomáš Sniegoň
Spustit audio