Kde vám naservírují celého berana? V poušti
Víte, jaké jídlo v dávné minulosti zachránilo hladového Čingischána a jeho vojsko? Ano, bylo to skopové. Ovšem nikoli pečené a nakrájené na malé kousky. Staří Mongolové totiž doslova naplňují rčení "Mám hlad, že bych snědl i celého vola" - v tomto případě ovci. A tato tradice se dodnes drží i v polopouštích čínské autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko.
Z hliněného domku osamoceně stojícího uprostřed nevlídné pustiny stoupá kouř. Ze dveří je slyšet veselý smích jeho majitelů i pozvaných sousedů, z nichž nejbližší však bydlí sedm kilometrů odtud. Sešli se kvůli závěrečným oslavám příchodu nového lunárního roku. A že je trošku po termínu? To nikomu nevadí. Dřív prostě kvůli třeskutým mrazům a hlavně pouštní bouři ani nemohli.
"Žije nás tady málo, proto se několikrát do roka, tak dvakrát, třikrát navštívíme. Vždy u někoho jiného. A svoláme se mobilním telefonem, bez kterého bychom se už nedomluvili," vysvětluje mi paní domu, asi padesátiletá Tchien.
Stojí u plotny, zatímco ostatní posedávají na židlích, posteli i kusech kamenů. Kulisu dotváří televize, která též nemůže chybět. Povídají si, ale z jejich netrpělivých pohledů je patrné, že čekají na hlavní bod oslavy, vařenou ovci. Celou.
"Nejprve musíte mít hodně velký hrnec či kotel, který naplníte vodou. Až je horká, ponoříte do ní celého berana nebo ovci. Zvíře předtím samozřejmě stáhnete z kůže a rozporcujete, aby se vám dovnitř vešlo. A pak jen mícháte a mícháte," popisuje mi staletý postup paní Tchien.
Místní specialitou je prý už sama skutečnost, že se vaří tak velké kusy masa i s kostmi spolu s dalšími ingrediencemi dodávajícími ještě lepší chuť. Jakýsi pouštní hot pot, tedy kotlík, respektive kotel plný ovčího vývaru.
"Ovce se vaří spolu s různým kořením, přidávám i sojovou omáčku, aby se maso také pěkně zabarvilo. Jde o tradiční metodu pocházející podle dávné legendy už z dob vládce Mongolů Čingischána. Jednou, při vojenském tažení dostal velký hlad a najíst se museli i jeho vojáci. Poručil si tedy skopové, ovšem zčista jasna se objevil nepřítel. Panovník se však potřeboval posilnit a zvolal na kuchaře, ať mu jídlo přinese. Maso však nebylo hotové, proto ho pořádně okořenil a naservíroval ho v polévce. Najedli se všichni a nepřítele porazili," líčí paní Tchien.
Jak ale dodává, ona k ovci ještě servíruje rýži a zeleninu. Někdy i nudle Chao-c' pojmenované podle stejnojmenné pouštní rostliny, ze které se připravují. V oblibě je mají hlavně ti nejchudší, v minulosti se však dostaly i na císařský dvůr. Zamiloval si je totiž i panovník Ču Jüan-čang z dynastie Ming.
Jako zákusek pak podává Yam, což jsou jakési koláčky plněné pastou z červených fazolí. Po vydatné hostině je pak nutné se i napít, ovšem nikoli vody. "Na stole musí být víno, rýžové víno. A taky nějaká pálenka, i když ne domácí. Všechno totiž musíme kupovat," říká manžel paní Tchien, dvaapadesátiletý Chua.
