V Zátoce sviní to bylo fiasko, vzpomíná kubánský emigrant
Zátoka sviní se stala symbolem fiaska proticastrovských sil osvobodit Kubu od komunismu. 17. dubna si Kubánci připomenou výročí invaze financované americkou CIA v roce 1961. Jejím cílem bylo svrhnout komunistický režim, ale v konečném důsledku ho naopak posílila. Našli jsme pamětníka, který si dodnes myslí, že scházelo málo a všechno mohlo být jinak.
"Zátoka sviní je první porážkou imperialismu v Latinské Americe. Ale také první porážkou imperialismu v celém světě," prohlásil sebevědomě revolucionář Che Guevara po neúspěšné invazi asi 1500 kubánských exulantů v roce 1961.
Historici se shodují v tom, že byl výsadek proticastrovských sil špatně naplánovaný a politicky poškodil tehdy čerstvého amerického prezidenta Kennedyho, ačkoli CIA začala akci připravovat už za předchozího prezidenta Eisenhowera a Kennedy přišel takříkajíc k hotové věci. Co hůř pro Spojené státy a hlavně kubánskou emigraci, Zátoka sviní dodala v očích hlavně levicové světové veřejnosti legitimitu komunistické vládě Fidela Castra.
Eduardo Perez se invaze zúčastnil a dnes žije v Miami na Floridě. V roce 1961 zalhal jako mladičký sedmnáctiletý emigrant o svém věku a dostal se do invazní jednotky. S hodnocením výsledků invaze s historiky v podstatě souhlasí, ale myslí si své.
Jmenovali ho asistentem jednoho z hlavních velitelů a sledoval tak boje z hlavního stanu. "Byli jsme k nezastavení, měli jsme velkou palebnou sílu a po zemi postupovali nejdřív rychle vpřed. Ale pak potopili dvě naše zásobovací lodě a začalo to jít z kopce," říká Eduardo. S historiky se shoduje i v tom, že to hlavní, co invazním jednotkám scházelo, byla převaha ve vzduchu.
"Mise mohla být úspěšná, kdyby měl výsadek dostatečnou leteckou podporu," říká Eduardo. Dva dny před invazí sice proticastrovští piloti v amerických letadlech bombardovali letiště na Kubě, ale nedokázali eliminovat bojový potenciál vládního letectva.
Letadla, která měli při invazi protikomunističtí bojovníci k dispozici, nebyla vyzbrojená kulomety, aby mohla nést větší náklad bomb. Předpokládalo se, že jim ve vzduchu nikdo nebude klást odpor. "A to byla pitomost," konstatuje Eduardo lakonicky s tím, že z asi 16 letadel, která měly proticastrovské síly k dispozici, jich bylo 10 sestřeleno.
Slíbená pomoc amerických vzdušných sil nepřišla, protože, z dnešního pohledu naivně, tehdejší washingtonská administrativa předstírala, že s akcí nemá nic společného. Situace invazních jednotek šla rychle z kopce. Vládní jednotky vyzbrojené sovětskými tanky postupovaly i za cenu velkých ztrát rychle vpřed a likvidovaly odpor demoralizovaných emigrantů, kterým došlo střelivo.
Eduardo měl štěstí. Měl k dispozici rychlý motorový člun, se kterým se dostal z Kuby. Asi za čtyři nebo za pět hodin na moři našel jednu z lodí, která proticastrovské povstalce podporovala, a přežil. Jako zázrakem. Eduardo si myslí, že při něm tenkrát stála Panna Marie, jinak by na Kubě zůstal.
A co si o invazi v Zátoce sviní myslí dnes? "Bylo to fiasko," řekl. A toho dne si uvědomil jednu důležitou věc. Kubánci se musejí osvobodit sami.
"Ano, můžeme mít spojence, ale nemůžeme na ně moc spoléhat, protože mají své vlastní zájmy. Ne proto, že by byli zlí lidé, ale mají prostě své vlastní zájmy, a to je přirozené," uzavírá své vzpomínky na invazi v Zátoce sviní Eduardo Perez.
