Ta země je naše, tvrdí židovští osadníci
O židovských osadách, které Izrael staví na okupovaných územích, se horečně mluví v nejvyšších patrech světové politiky. Velká část osadníků jsou přitom lidé, kteří život na horké půdě zabrané Arabům považují za své životní poslání dané Bohem.
Arabové, OSN, Evropská unie i Spojené státy - ti všichni se shodují, že má-li být alespoň naděje na mírové urovnání mezi Izraelem a Palestinci, musejí Židé ustat s budováním osad na okupovaných územích. Izrael už dokonce světu slíbil, že výstavbu zmrazí.
Jak je ale vidět a slyšet, staví se dál o sto šest. Osmatřicetiletá matka pěti dětí Tamar z osady Eli vysvětluje, k čemu je to dobré. "Budovat nová sídla v Izraeli je důležitá věc. Neříkám, že nedůležitější v životě, každý by měl být v první řadě dobrý člověk. Ale budovat nové místo je velká odpovědnost a zdokonaluje to osobnost člověka," uvedla.
Proč ale osadníci nebudují své domovy třeba na neobydleném jihu samotného Izraele? Ilana je další obyvatelka osady Eli a vysvětluje: "Cítím k téhle zemi obrovskou lásku. Vystudovala jsem historii a archeologii a v průběhu let se dozvídám stále více o našich dějinách. Právě podle toho si vybíráme, kde žít. Tady koukneš z okna a vidíš místa, kudy šly dějiny Židů. Můžeš to porovnávat s biblí. Kamkoli se podíváš, vidíš stopy židovského národa!"
Židé často argumentují archeologickými nálezy a náboženstvím, Arabové kontrují odsuzováním okupace a tím, že by tu měl být palestinský stát. Co na to Ilana? "Tohle je naše země, o tom není pochyb!! Stačí se podívat do jakékoli knihy o historii. Je pravda, že tu žijí také Arabové. Ale že bychom odsud měli odejít, abychom s nimi měli mír? To nepřipadá v úvahu! Znám je, vídáme je občas. Ale nedá se jim věřit, oni nás nenávidí," doplnila.
Izrael začal zakládat osady na Západním břehu Jordánu v 70. letech. Nešlo jen o židovské dějiny, ale také o snahu zabrat co nejvíce území. Třeba osada Kida vznikla před pár lety na místě zrušené základny izraelské armády. Zdejší obyvatelka Cofia ani nezastírá, jaký má toto místo význam.
"Když je opravdu dobře vidět, dohlédneme odsud na sever až k pohoří Hermon na libanonské hranici. Jsme tu opravdu na strategickém místě. Tady pod námi je celé údolí Jordánu, vidíte pár arabských vesnic. A támhle v dálce už je Mrtvé moře. Byl to kdysi nápad Arika Šarona vytvořit tady všude řetězec židovských komunit," chválí si bývalého pravicového radikála, generála a pozdějšího premiéra Ariela Šarona.
V osadě Kida žije 25 rodin se 70 dětmi. Přitom stále vypadá, jako by vznikla teprve včera. Zázemí tu chybí zčásti proto, že tuhle nadivoko postavenou kolonii neuznávají dokonce ani izraelské úřady. "Stavíme si tu domky z mobilních buněk. Moji američtí přátelé se smáli, jak tu žijeme. Podobně ale začínaly všechny izraelské obce. Ve 40. a 50. letech lidé po příchodu do země bydleli ve stanech. My jsme tu ale velmi šťastní!"
Na Západním břehu Jordánu žije asi 280 tisíc židovských osadníků a stále jich přibývá. Velká část Židů tu bydlí prostě proto, že je sem izraelská vláda usadila, třeba když se přistěhovali z bývalého Sovětského svazu. Menší část tvoří ideologicky motivovaní sionisté a sionistky, se kterými jsem mluvil.
Nekonečně složitý problém má často neuvěřitelné souvislosti. Tak třeba tenhle domek židovským osadníkům právě staví parta Palestinců. Stydí se a arabští sousedé jim nadávají. Za práci proti zájmům svého národa ale dostávají od Židů slušně zaplaceno.
