Sláva bohémské Republiky Užupis pohasíná
Prakticky v každé evropské metropoli najdeme ulici nebo celou čtvrť, která je Mekkou bujarého života umělců, studentů a všech jiných vyznavačů neformálního životního stylu. Legendou je čtvrť Christiania v Kodani. Té se kdysi podobal i podobný experiment v litevském Vilniusu. Přesně před 12 lety tady vznikla recesistická Republika Užupis, což v překladu znamená Republika za řekou. Její sláva už však pomalu vybledla.
Republika Užupis slaví 12. narozeniny poněkud rozpačitě. Energie a vášeň otců zakladatelů pohasínala s tím, jak do této rázovité čtvrti začala pronikat komerce. Není divu - pozemky leží hned vedle historického centra Vilniusu chráněného UNESCO a developeři je proto obcházejí s výrazem psů akademika Pavlova.
"Všechno to začalo zhruba před 15 lety. Zanedbané předměstí Starého města si oblíbili umělci a všichni, kteří měli hluboko do kapsy. Za nimi se táhla mládež a také turisté, kteří obdivovali přirozenou atmosféru. Společně s turisty přišli podnikavci, a tak se z Užupis pomalu stala módní adresa pro bohaté. Ti odsud vytlačují opravdovou společnost, založenou na skutečném sousedství," popisuje minulost i současnost pan Sakalas, jeden z představitelů Republiky Užupis.
Její budoucnost vypadá zlatě a růžově - přinejmenším na billboardech jakési stavební firmy, která už strhla část staré zástavby a chystá se tu vybudovat luxusní apartmány. Pan Sakalas mi dává do pasu razítko Republiky Užupis, a to znamená, že mohu vstoupit na její území.
Vzpomínám si, že před pěti lety zdejší uličky kypěly životem. Pouliční umělci tu nacvičovali své kousky, hudebníci se učili spoutat několik tónů do jednoho akordu a za okny místních galerií bylo možné objevit výtvarné hrůzy i skutečné poklady. Za mírnou cenu jste se tady mohli bavit, co hrdlo ráčí, v některém z originálních, byť nepříliš čistých barů.
Zato jste měli stoprocentní jistotu, že tady v kteroukoli denní či noční dobu narazíte na společnost zajímavých lidí, kteří se zvědavého cizince i unaveného poutníka rádi ujmou. S pramalým potěšením zjišťuji, že mnozí galeristé museli zavřít své krámy a z hlučících pubů jsou dnes prázdné drahé restaurace, jaké najdete od Bretaně až po Ural. Republika Užupis trochu ožila jen o svém svátku.
V říčce Vilnia, která odděluje Republiku Užupis od Starého města, dokončují studenti nedaleké umělecké školy instalaci plovoucích fotografií. "Tohle je náš projekt k výročí vzniku republiky. V řece plavou - připoutané provazy - fotografie místních obyvatel i lidí, kteří sem rádi chodí. Chceme tím připomenout, že právě tihle lidé sem patří," vysvětluje smysl říčního umění studentka Lucie.
"Užupis je jedna nejstarších částí Vilniusu. Lidé tady žijí od středověku a možná i déle. Tato čtvrť měla vždy specifickou atmosféru a my se snažíme, aby se tento duch nevytratil. Proto dnes pořádáme happeningy, performance, koncerty a také přehlídku - doufám, že se zúčastníte." Pozvání od studentky Elžbiety se nedá odmítnout, zvláště když se k ní připojuje i člověk jménem Marius Abramavičius Neboisia.
"Pocházím z Užupis a jsem velvyslancem této republiky v Tibetu. Zároveň jsem zdejším Duchem svatým. V naší vládě máme různé funkce - kromě ministra zahraničí máme také ministry pro řeku, žáby, ministra pro záležitosti větru, snů a ráje."
Přehlídky a večerního koncertu se účastní stovky lidí. Za ohradou už čekají buldozery, domíchávače a jeřáby. Bojím se odhadnout, jak to tady bude vypadat, až sem přijedu zase za dalších pět let.
Představitelé Republiky Užupio inaugurovali na pódiu novou vlajku tohoto svérázného samostatného státu, kterou odnesli mezi lidi někam nahoru. Z předchozí řeči jsem vypozoroval, že patrně půjde o hymnu recesistického ministátu. Za zvuku této hymny stoupala nová vlajka Republiky Užupis. Tím končí oficiální část, i když, co je tady oficiální část, není tak jasné.
Ceremoniál končí a začíná zábava, která bude, soudě podle tváří občanů Republiky Užupis, velmi rozjařená. Bude i dost nevázaná a potrvá zřejmě až do rána.
