Uprostřed slovenské divočiny se tyčí renovovaný klášter

Potěšíme turisty, kteří rádi objevují málo známá místa a památky, třebaže jsou mimořádně vzácné a téměř za humny. Příkladem je klášter Katarínka, který stojí už 400 let v Malých Karpatech na Slovensku a donedávna o jeho slušně zachovalých ruinách vědělo jenom pár znalců a místních. Ovšem před 20 lety klášter znovu objevila skupina mladých nadšenců a pustila se do jeho obnovy. Říkají si trochu romanticky Řád Katarínek, podařilo se jim získat klášter do vlastnictví a dnes je z něj vyhledávané výletní místo.

Katarínka je překvapením pro každého pocestného. Kamenitá cesta mírně stoupá, náhle se les rozevře a z něj vystoupí obrovský klášter, který tu zcela osamocený daleko od poslední vesnice působí snad i trochu nepatřičně. Stromy ještě nepřerostly vysoké zdi chrámu, který stíní několika výletníkům z města. Ti se jenom diví, jak se to tu změnilo.

"Bylo to tu strašně zarostlé, když jsem tu byl před dvaceti lety poprvé. Starají se o to, konzervují stěny, aby se to nesesypalo," uvedl právě jeden z výletníků.

Nerad používám velká slova, ale klášter působí uprostřed lesního ticha jako pěst na oko. Nejvíce ze všeho mi připomíná gotický chrám v Pivoni na Domažlicku, ke kterému jsem se kdysi prosekával lesním porostem. Katarínka je o stovku let mladší, ale stejně působivá.

"Když běháme po horách, tak hledáme známky lidské činnosti. Toto je taková velká známka lidské činnosti. I díky zlatým lidem, kteří ji opravují," doplnila další turista.

Rozlehlá stavba dává tušit, že klášter obývalo mnoho řeholníků, a proto musel být svého času významným poutním místem. Za socialismu si ho však nevšímal nikdo ani v katolickém Slovensku, přitom patří do velmi vlivné trnavské diecéze. Až dokud na něj nenarazil Peter Herceg. Ten se s přáteli pustil do práce a začal tu s mladými křesťany pořádat letní tábory.

"Vystřídalo se tu takřka tisíc lidí ve dvoutýdenních turnusech. A ještě další kopa dobrovolníků, kteří tu nefungovali v regulérních dvoutýdenních turnusech, ale přišli pomoc na nějaké víkendy a podobně," přiblížil Peter Herceg.

Je neděle a do kostela proudí zástupy na mši pod otevřeným nebem. Jednou za rok na jaře se tu scházejí dobrovolníci, přátelé a příznivci pomyslného Řádu Katarínek. Ti, kteří tady začínali, vedou za ruce své děti. Klášter už opravuje druhá generace, směje se mladá maminka s příznačným jménem Katarína.

"Před tím jsem jezdila na tábory Stromu života, takže jsem trochu věděla, o co jde. Zažít něco jiného, být dva týdny mimo civilizaci. Kopali jsme tu kryptu, která už je zaházená. Dělaly se i archeologické vykopávky a upravovalo se okolí," vzpomíná Katarína.

Nejzachovalejší části klášterního komplexu je kostel. Zůstaly z něj sice jenom obvodové zdi a věž bez střechy, ale k přemýšlení to bohatě stačí. Navíc je to záměr Petera Hercoga, zakonzervovat stavbu anglickým stylem. "Tak, aby zásahy nebyly zřejmé, aby to nebylo vidět, ale aby se stavbám prodloužil život o několik desetiletí, možná století," upřesnil.

Ranně barokní klášter založili františkáni v roce 1618. Žili tu 200 let, dokud ho jako mnoho dalších nezrušil Josef II. Dalších 200 let klášter chátral, jednou také vyhořel. Občanské sdružení Řádu Katarínek ho získalo do majetku vloni. Od pohledu je zřejmé, že klášter se po dlouhé době opět dostal do dobrých rukou.

autor: lsm
Spustit audio