Evropa si připomněla svého zakladatele
9. květen se slaví jako Den Evropy. To proto, že před 59 lety francouzský ministr zahraničí Robert Schuman přednesl návrh na spojení evropských států v jedno spolupracující společenství. Byla to takzvaná Schumanova deklarace. Přednášel ji francouzsky, ale jméno tohoto význačného politika napovídá, že by mohl být spíš německého původu. Přitom jeho mateřskou řečí nebyla ani němčina, ani francouzština, ale lucemburština. Navštívili jsme jeho rodný dům v Lucemburku.
Zazvonil jsem u dveří vily ve čtvrti Clausen hlavního města lucemburského velkovévodství. Byl jsem na dně táhlého údolí, které uprostřed Lucemburku za tisíciletí vyhloubily řeky Alzette a Pétrusse.
Vila rodiny Schumanových stojí v nejvyšším bodě zatáčky, odkud je přes zahrady okolních domů vidět do doliny i nahoru na návrší, kde tepe město, které se stalo na skoro celé Schumanovo dětství a studentská léta jeho domovem. Dnes je tu vládní Centrum evropských studií. Po rodině Schumanových tady mnoho památek nezůstalo. Schuman ve vile žil do svých 17 let a v domě se pak vystřídalo mnoho nájemníků.
"Tohle byl obývací pokoj nebo salon, kde se přijímaly návštěvy. V lucemburštině se mu říká 'parádní pokoj'. Tady se s návštěvami obědvalo, ale jinak Schumanovi stolovali i v kuchyni. Sem si chodila rodina večer popovídat, číst a tak dále," ukázal mi v pokoji se stolem pro 12 osob, krbem a výhledem do zahrady ředitel Centra evropských studií - historik Jean-Marie Majerus.
To, že se Schuman narodil v Lucembursku, mne překvapilo. Tento politik je znám jako francouzský ministr zahraničí. Přitom ale rodilý Francouz nebyl.
"Schuman, když chodil v Lucemburku do školy, měl německou národnost. Jeho mateřskou řečí byla ale lucemburština. Vzdělával se v tomto jazyce, ale učil se ve škole také německy a francouzsky. Středoškolská studia dokončil v Métách, kam se jeho rodiče přestěhovali. Potom studoval práva v Německu," vysvětlil mi Jean- Marie Majerus a z okna mi ukázal školu, do které drobný, ale velmi nadaný a inteligentní chlapec Robert Schuman chodil.
Kousek dál stojí kostel, kde malého Roberta ještě v zavinovačce pokřtili. I když Schuman maturoval v tehdy německých Metách, za spolužáky do Lucemburku se každý rok vracel. Přicházel sem už i jako francouzský politik. Vždy navštěvoval hrob svých rodičů, kteří z Lucemburska nikdy neodešli.
On se po první světové válce, aniž by se hnul z Mét, stal zničehonic francouzským občanem. To když Německo ztratilo Alsasko a Lotrinsko. Za křesťanské demokraty se dostal do francouzského Národního shromáždění. Krátce před druhou světovou válkou byl dokonce státním tajemníkem. Za války se zase najednou ocitl v Německé říši, aniž by své město opustil. Podílel se na německém odboji a dostal se za to do vězení.
"Po válce ho generál de Gaulle stále považoval za loajálního francouzského občana. Schuman se stal ministrem ve vládě čtvrté republiky. Byl ministrem financí, nějakou dobu dokonce premiérem a pak ministrem zahraničí. A tehdy v roce 1950 pronesl ten slavný projev," dovyprávěl Schumanův příběh ředitel Centra evropských studií Jean-Maria Majerus.
Schuman v roce 1950 mimo jiné řekl: "Sjednocení národů Evropy vyžaduje odstranění letitého nepřátelství mezi Francií a Německem. Jakákoli akce, kterou podnikneme, se tedy musí týkat právě těchto dvou zemí." Potom vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli.
Nebýt tohoto osvíceného politika, který znal několik jazyků a kultur, asi bychom dnes stále ukazovali na hranicích pasy a platili vysoká cla za dovozové zboží. A možná, že bychom u nás ještě stále sháněli pomeranče pod pultem, trhali noviny, aby bylo něco místo toaletního papíru na záchodě, sestavovali pořadníky na byty a v hospodách u piva potichu odhadovali, kdy už ten socialismus půjde... do háje.
Když Robert Schuman v roce 1963 počítal poslední dny svého života, nemohl vědět, k čemu položil základy. I když - možná to alespoň tušil.
