Cyklisté jsou v Gentu králové silnic

Pan Wilhelm dojíždí každý den do práce z Gentu do Bruselu. Vlakem samozřejmě. Je to jen něco přes půl hodiny. K hlavnímu nádraží Sint Pieters se ale dopravuje na kole.

"Mám to sem z domova v centru asi tři kilometry. To je kousek," řekl mi, když si přivazoval aktovku na nosič a vyrážel v podvečer z cykloparkoviště u nádraží směrem k domovu.

Žasl jsem, jak mezi těmi stovkami kol zaparkovanými ve stojanech, a někdy i na zdvihacích držácích ve dvou patrech nad sebou, pozná to svoje. Musí si zkrátka pamatovat, kam si ráno svůj bicykl postavil. Jeho kolo má orezavělé blatníky a oprýskaná řídítka. Přehazovačka však funguje a sedlo má pohodlné.

Podle pana Wilhelma se jeho kolo jen "tváří", že je staré a rozhrkané. Je to kamufláž. Jednou ze zásad bezpečného cestování na kole po belgických městech je: hezké kolo si samo říká o ukradení.

Pan Wilhelh otevře zámek zadního kola a ještě odpoutá bicykl od stojanu, kolem kterého měl obtočený silný řetěz obalený nepromokavou látkou. Stejně jako on to denně dělají tisíce obyvatel Gentu. Kolo tady obstarává 20 % veškeré městské dopravy. Denně Genťané uskuteční 110 tisíc jízd na kole. A přitom jich tu žije jen 239 tisíc.

"Před takovými 20 lety to bylo nesrovnatelně horší než dnes. Auta byla na silnici pánem a člověk se málem bál, aby ho nevytlačily ze silnice. Krůček po krůčku se to ale zlepšuje. Dneska už je cyklista na ulici král. I když ještě zbývá hodně zlepšit," říká pan Wilhelm a pohledem na hodinky naznačuje, že už by raději vyrazil k domovu, než se před nádražím bavil o to, co je pro něj docela všední rutinou.

"Velký obrat nastal před 15 lety, kdy byl starostou Gentu člověk, který všude jezdil na kole. Ten nechal vypracovat novou strategii městské dopravy a začal prosazovat návrat kol do ulic," vysvětlila mi historické pozadí úspěchu cyklodopravy v Gentu Karin Temmerman, zástupkyně starosty pro rozvoj města a veřejnou dopravu.

Do historického jádra Gentu, které tvoří asi 35 hektarů plochy, nesmějí auta vůbec. Kola tam ale problém nemají. Dokonce i tam, kde je značka "zákaz vjezdu" nebo "pozor jednosměrná ulice", bývá ještě cedulka říkající: uitgezonderd a piktogram kola. To znamená - kola mají výjimku a mohou jet, kudy chtějí.

"Náš problém je, že do středověkého města, kde jsou úzké ulice, už nenatěsnáte vedle vozovky i cyklistickou stezku. Ne všude tedy jsou červené pásy vyhrazené pro cyklisty, ale kola se proplétají ulicemi a městské autobusy je respektují. Jen na tramvaje si musí cyklisté dávat pozor. Je-li v Gentu člověk na kole na ulici králem, pak tramvaj má postavení císaře. Ale je to jen proto, že u tramvaje nestačí stisknout páku na řídítkách a okamžitě zastavit," doplnila.

Gent ve svých občanech podporuje přesedlání z aut na kola. Už ve školách se dětí učí, že nejlepší je jezdit na vyučování na kole. Nekouří, nezacpává ulice a ještě se jízdou tuží svaly. Gent má totiž z geografického hlediska daleko do nizozemského ideálu, kde cyklista téměř nemusí přehazovat převody. Pár kopečků - a to dost táhlých - se tu najde. Někdy nezbývá, než vstát ze sedla a opřít se do pedálů vestoje.

Studenti pak naleznou další podporu v používání kol, když se zapíší na zdejší univerzitu. Gent je hlavním belgickým univerzitním městem. Vysoké školy tu navštěvuje asi 60 tisíc studentů. Více než polovina z nich tu i bydlí. Od města dostávají za celkem směšný peníz kola, o která se musejí starat. Kromě prvotního manipulačního poplatku ale neplatí nic.

Podobné výhody mají i zaměstnanci městských úřadů. Bruno pracuje v útvaru urbanistiky a od města dostal čtyři nabídky. Zlevněné parkování na městském parkovišti, zdarma měsíční tramvajenku nebo služební kolo.

"Vybral jsem si kolo. Nikdo mi nepočítá kilometry ujeté z domova do práce nebo třeba pro soukromé účely do přírody, s rodinou nebo na nákup. Když se mi s kolem něco stane, dovezu ho u nás do garáže, nechám ho tam a naši technici mi ho opraví nebo dostanu jiné. Je to paráda," pochvaluje si Bruno.

I proto, že je Gent nejvyspělejším belgickým městem v oblasti cyklodopravy, si jej vybraly organizátoři mezinárodní konference Velo-city 2009 v Bruselu jako místo, kde účastníkům panelových diskusí ukázali v praxi, jak to může fungovat, když se chce a je k tomu i politická vůle. Zkrátka, když i na radnici sedí lidé, kteří holdují spíše pomalejším než rychlým kolům. Experti v sakách a někdy i oblecích v městském parku vyfasovali kola a vydali se na několik exkurzí po městě.

Marcin Hyla z Gdaňsku je národním koordinátorem kampaně Města pro kola v Polsku. Po dojetí do cíle projížďky neskrýval nadšení: "To je něco! Do toho máme ještě i v Gdaňsku daleko. A to jsme nejcyklističtější město u nás. Tady se opravdu člověk na kole cítí jako král silnic."

A vedle stojící Martti ještě s helmou na hlavě k tomu dodal: "Věříš na lásku na první pohled? Tak já jsem se do Gentu asi zamiloval."