Bývalí švédští princové bojují o navrácení titulu
Ačkoliv švédská veřejnost svou pozornost obvykle zaměřuje hlavně na švédské princezny, uplynulý týden ve Švédsku by se dal označit za týden severských princů, nebo spíš diskusí o pravosti modré princovské krve. Debaty se týkaly hned čtyř mužů a příčinu k nim zadalo kulaté životní jubileum jednoho z nich, který je jako jediný princem skutečným a nezpochybnitelným. Situace zbývajících tří je mnohem složitější. Stát se ve Švédsku princem vůbec není snadné.
Princ Carl Philip, syn úřadujícího krále Karla XVI. Gustafa a jeho ženy královny Silvie, právě oslavil třicáté narozeniny a noviny musely v této souvislosti znovu konstatovat, že ačkoliv je Carl Philip jediným synem z trojice královských dětí a ačkoliv se dokonce i narodil jako korunní princ, trůn po otci nikdy nezdědí, neboť ten po změně ústavy v době, kdy byl Carl Philip ještě hodně malý, připadne prvorozené královské dceři princezně Victorii.
Ta se právě chystá na vdavky, a tak dalším princem, který přišel na přetřes, byl její nastávající Daniel Westling. Jeho problém až donedávna spočíval v tom, že se narodil jako prostý Švéd a jako takový by si budoucí královnu vzít nemohl. V souvislosti se svatbou, chystanou na příští rok, musí být proto do šlechtického stavu teprve povýšen.
Jenomže dostane-li obyčejný "člověk z lidu" možnost vyměnit svou původně červenou krev za modrou a stát se princem, vyvstává okamžitě otázka historické morálky a spravedlnosti, v níž švédská monarchie popravdě řečeno nemá tak úplně jasno.
Nejkontroverznější v této souvislosti je případ švédského prince Sigvarda Bernadotta, který se v roce 1907 narodil jako takzvaně čistokrevný princ, ale o svůj titul v roce 1934 přišel právě proto, že si nevzal šlechtičnu, ale prosadil sňatek s neurozenou ženou.
Poté, co se i dnešní král v 70. letech oženil podobným způsobem, začal Sigvard Bernadotte v desetiletí následujícím bojovat o opětovné uznání titulu prince, avšak až do své smrti před sedmi lety vedl boj marný. Král se prostě nedal, protože uznával pravidla předválečná a nikoli nová. Nicméně bývalý princ Sigvard získal u švédské veřejnosti na sklonku života při svém zbytečném úsilí nemálo sympatií.
Jan Bernadotte, poslední ze čtveřice princů, exprinců či skoroprinců, o nichž byla v tomto týdnu řeč, se právě u příležitosti třicátých narozenin prince Carla Philipa a chystaného povýšení Daniela Westlinga ozval králi s žádostí, při níž se pokouší dosáhnout podobného cíle, kterého Sigvard Bernadotte nikdy nedosáhl. Jeho případ je však ještě o stupínek komplikovanější.
Titulu prince byl kvůli sňatku s nešlechtičnou totiž zbaven už jeho otec a Jan Bernadotte se tak už jako princ ani nenarodil. Nicméně, když může Daniel Westling, chce být za prince uznán i on. A tak o vzrušení kolem princů momentálně skutečně není nouze.
Inu, kdeže jsou ty doby, kdy princům ke spokojenosti a obecnému uznání stačilo jen přemoci stohlavou saň. Přemoci a zlomit staletími budovanou tradici vypadá nyní ve Švédsku přinejmenším pro některé z nich jako úkol podstatně složitější.
