Bruselské ulice zaplnil barevný pochod

Chtěli žádat toleranci a právo na lásku. Dostali obuškem a zavřeli je do policejního antonu. Takovou odezvu měl pokus o demonstraci za práva gayů a lesbických žen v Moskvě. Několik desítek pokojných demonstrantů ruská zásahová jednotka OMON zadržela. Stalo se v Rusku minulou sobotu. Všechno tam tedy zůstává při starém. My se ale můžeme podívat do míst, kde už je manifestace jiné sexuální orientace zcela normální. Kdo chtěl vidět, jak by takový pokojný a radostný průvod měl vypadat, se mohl jet podívat do Bruselu.

Gayové, lesby a transvestité mají v Bruselu svou neoficiální čtvrť. Že jste právě v ní, poznáte celkem neomylně podle duhových vlajek a názvů barů jako Boysboudoir nebo Homo Erectus. Ulice mezi náměstím Grand Place a bulvárem Anspach tentokrát žily daleko víc než v běžné dny. Rozdávaly se odznáčky s kohoutem s duhovými brky, kondomy a květinové náhrdelníky.

Viditelně zamilované dvojice se držely za ruce, ale nepřitahovaly pozornost ničím víc, než extravagantním oblečením. Bruselem procházel pochod homosexuálních občanů už počtrnácté. Jak říká mluvčí gay přehlídky Peggy Van De Meerssche, ne vždy to měli lesby a gayové v Belgii tak jednoduché jako teď.

"V začátcích, v 90. letech bylo hodně problémů. Festival mohl být jen v několika ulicích na okraji města. Postupně ale začala společnost a hlavně radnice hnutí gayů a lesbických žen tolerovat a dnes je pochod městem už skoro tradicí a vítaným zpestřením jeho života.," přiblížila. I bruselský starosta festival podporuje. Sdružení belgických homosexuálních občanů by chtělo v Bruselu uspořádat dokonce Eurogayfestival.

Od června roku 2003 mohou páry stejného pohlaví uzavírat v Belgii manželství. Na radnici. Zkostnatělá církev ani v Belgii takové svazky nadále neuznává. O tři roky později získali taková manželství i možnost adoptovat dítě. To mají v úmyslu i Michael a Nicco. Dva učitelé, kteří budou mít v srpnu svatbu. Bude prý na zahradě. Dokonce jim požehná jeden spřátelený kněz a oni si slíbí věrnost před Bohem.

"Prostě jdete na radnici a tam řeknete, budeme se brát. Není v tom žádný problém," popisuje zkušenosti se zařizováním svatby Michael a doplnil: "Tohle je sice katolická země, ale nemají tu tolik výhrad k manželským svazkům dvou mužů nebo žen. Není to problém, žít tady jako pár dvou mužů. Můžeme se brát, můžeme osvojit děti."

"Chceme adoptovat dítě," přisvědčuje Nicco. "Už jsme podali žádost a začalo řízení o svěření nám nějakého dítěte do péče. Teď to ale může trvat třeba pět nebo šest let, než dostaneme svolení dítě adoptovat," dodal.

Ani Michael, ani Nicco kolem sebe nepocítili nevraživost společnosti. Že jsou gayové a že spolu žijí, o nich vědí přátelé, zaměstnavatelé i jejich studenti. A všem to přijde jako naprosto normální. Nic výjimečného.

Slečna Ires z vlámského Hasseltu považuje pochod městem za dobrý nápad. "Gayové a lesby jsou přece lidé jako my," říká. Přeje jim štěstí v životě a také radost z dětí, pokud je budou chtít vychovávat. Nic proti nemá ani pan Laurent. "Jen ať tu chodí po Bruselu. Je to barevná show. Je na co se dívat," pochvaluje si.

Alegorické vozy například s gay ikonou popu Freddiem Mercurym, ženami v kožených plavkách a ženomuži v sexy prádle s punčochami na podvazky prošly Bruselem a nikdo je nezastavil, ani nikdo aktérům gay festivalu neublížil, jak se to stalo v Moskvě a někdy se to děje dokonce v členských zemích Evropské unie. Možná, že i tam se někdy tato menšina dobude svých práv.

Mluvčí gay festivalu Peggy Van De Meerssche jim radí neházet flintu do žita: "Chtěli bychom jim pomoci. Povzbudit je a ukázat jim, že když budou pokračovat v tom, co dělají, jednou dosáhnou toho co my. Nevzdávejte to. To bychom jim chtěli vzkázat."

Možná to ještě bude pár let trvat, ale snad si jednou budou moci s duhovými vlajkami projít ulicemi i lidé v Moskvě, Vilniusu, Varšavě nebo třeba Komsomolsku na Amuru a nikdo na ně nebude řvát, že jsou zvrhlíci a nebo je dokonce předvádět k výslechu jako zločince, jako to praktikují ruští omonovci. Možná jednou.

autor: pan
Spustit audio