Shakespeare hraběnce vodí domů množství návštěvníků

Skladba Amazing Grace symbolizuje tradiční skotskou hudbu podobně jako hrad Cawdor ze 14. století. Je symbolem staré skotské architektury. Majitelka hradu Cawdor, Angelika hraběnka Lažanská, se narodila v Praze a ráda cestuje. Nejčastěji bývá ve Francii, ale také jezdí do Afriky. Svá mladá léta strávila v Rhodesii, dnešní Zimbabwe. Nedávno navštívila Čínu.

Ale začali jsme u hraběnčiných předků, kteří se vždycky hlásili k českému národu, a to i v dobách nejdrsnější germanizace za Habsburků. Paní hraběnka má přece jen jednu lítost: "My jsme Češi, my nejsme Němci. A v naší rodině máme historicky velmi silné české kořeny. Jedna z věcí, kterých lituji, je, že jako dítě jsem mluvila česky, ale teď už neumím. Je to škoda. Ale mám zájem o české věci, a kdybych měla čas, tak bych se chtěla znovu naučit česky. Nicméně si myslím, že je na to už trochu pozdě."

Hrad Cawdor, kde paní hraběnka tráví většinu svého času, je otevřen pro veřejnost od května do poloviny října. Každým rokem tam zavítá na sto tisíc návštěvníků. Podle Williama Shakespeara byl skotský král Duncan zavražděn na hradě Cawdor. To se bardovi hodilo do příběhu podobně jako v jiné hře tvrzení, že Čechy jsou omývány mořem. Zeptal jsem se paní hraběnky, jak to vlastně bylo doopravdy?

"Macbeth a hrad Cawdor jsou dvě úplně jiné věci. Hrad Cawdor, kde bydlím, byl postaven v roce 1370. Macbeth byl zabit v bitvě roku 1057. Nevím, zda existuje nějaká historická spojitost mezi Macbethem a Cawdorem, ale v době Macbetha určitě existoval pán z Cawdoru. Víme, že Macbeth, pravděpodobně nejlepší skotský král, zabil krále Duncana v bitvě v místě zvaném Spinney, což je u Elginu nedaleko Cawdoru. Shakespeare, skvělý spisovatel, možná největší ve světě, naprosto zničil pověst krále Macbetha v tom smyslu, že celý svět se ve škole učí jeho hru o Macbethovi, a proto zná jméno Cawdor. Ale co mě se týče, já jsem Shakespearovi velice vděčná, protože on je naše nejlepší propagace. Nebýt Shakespeara, tak bychom neměli sto tisíc návštěvníků ročně."

Otec paní hraběnky - Prokop Katanský - se po německé okupaci Čech a Moravy v roce 1939 přihlásil k německé národnosti. To byl důvod, proč po válce přišel o majetek a v roce 1947 se jeho rodina z Československa vystěhovala. Angelice byly tehdy tři roky. Na rodinné sídlo, zámek Chyše, se pamatuje jen málo. Jezdí do vlasti často?

"Do Chyše jsem se poprvé vrátila těsně po úmrtí mého otce v roce 1979. Protože byl poslední v linii Lažanských, chtěla jsem ho tam pohřbít. Musím říci, že úřady byly velmi nápomocné. Ale protože kostel se rozpadal, rozhodla jsem se ho tam nepohřbívat. Pak jsem se do Chyše vrátila se svým manželem okamžitě po sametové revoluci. Zámek byl v žalostném stavu, bylo mi z toho smutno. Proto mě velice potěšilo, když jsem tam byla na návštěvě znovu vloni v květnu se svou sestrou a zámek byl překrásně restaurován našimi vzdálenými bratranci. Je obnoven park, pivovar pracuje, máme opět Lažanské pivo, zámek je otevřený pro veřejnost. A já jsem absolutně nadšená, že zámek je nadále v rukou Lažanských, protože jeho majitel Vojtěch Lažanský se do zámku zamiloval, určitě bude mít hodně dětí a jméno Lažanských v něm bude pokračovat, což je fantastické."

Zcela jasný happy end. Po našem rozhovoru šla paní hraběnka s přáteli v Londýně do divadla na Čekání na Godota a den na to se vracela na milovaný Cawdor.