Prasečí chřipka - pohroma, která se nekonala

"Tahle země má nejdražší zdravotní péči na světě," vysvětluje Karen Montgomeryová pozorně naslouchajícímu publiku v domě pro seniory nedaleko Washingtonu. Ví, o čem mluví, má bohaté životní zkušenosti.

Říkat věk se u žen nesluší. Snad ale nevadí, když ho zakóduji do informace, že se narodila v prvním funkčním období prezidenta známého pod zkratkou FDR. Barack Obama je 13. obyvatelem Bílého domu, kterého za svého života pamatuje. A i když by dnes Karen mohla zaslouženě odpočívat, nedá jí to.

Je demokratickou poslankyní zákonodárného sboru státu Maryland a obhajuje v něm hlavně zájmy starších spoluobčanů se specializací na zdravotní péči. Řekli byste, že ji nedávné zprávy o hrozící pandemii prasečí chřipky musely vyburcovat k horečnaté aktivitě? Spojené státy mají dnes přece už o třetinu víc případů nemoci než Mexiko a právě seniorům a dětem hrozí největší riziko. Ale opak je pravdou.

"Tohle svinstvo, promiňte ten výraz, ale opravdu si myslím, že je to jakési mentální svinstvo, které prasečí chřipka rozvířila, mne rozčiluje," říká Karen a myslí tím mediálně-politický kolotoč, který se před několika týdny okolo nového typu chřipky roztočil.

"Každý rok umírají tisíce lidí na běžnou chřipku a zápal plic, který je s ní spojený, a nikoho to nevzrušuje," zasazuje Karen situaci okolo nového typu nemoci do kontextu.

Abychom byli přesní, ve Spojených státech umírá na chřipku a komplikace s ní spojené každý rok 36 000 lidí, tedy necelá stovka denně. Na prasečí chřipku jich zemřelo zatím deset za víc než tři týdny. Každé úmrtí je samozřejmě tragické, ale reakce byla v tomhle případě podle Karen neadekvátní.

Vzrušení, které prasečí chřipka vzbudila, přičítá tomu, že noviny neměly právě o čem jiném psát. Jako novinář namítám, že když začne před hrozící pandemií varovat Světová zdravotnická organizace a reaguje na to mimo jiné i prezident Spojených států, je přirozené, že na to média reagují.

I když, abychom byli spravedliví, Barack Obama tady v Americe víceméně jen nabádal, abychom si myli ruce a dbali na hygienu. To, mohu mimochodem hrdě hlásit, děláme aspoň u nás doma tak jako tak, i když nám to právě nepřipomínají z Bílého domu. Karen Montgomeryová má na to v každém případě jednoznačný názor.

Celý ten povyk byl bouří v šálku čaje, říká pragmaticky lokální politička, která se zdravotní péčí dlouhodobě zabývá. Za sebe dodávám, že je to bouře v šálku pochopitelná, kdy každý vlastně dělá jen svou práci. Světová zdravotnická organizace varuje, protože od toho tu je. Politici v jednotlivých státech a zodpovědné instituce nemohou riskovat, že by něco zanedbali, proto reaguji odpovídajícími opatřeními.

Na to se místy nabalí populistická a ochranářská gesta, jako když Rusko zakáže dovoz vepřového z postižených zemí, Egypt vraždí vepříky a Francie prosazuje zrušení leteckého spojení do Mexika, i když Světová zdravotnická organizace říká, že je to nesmysl. U domácího publika to jejich vládám neuškodí, naopak.

A my novináři... No, co jiného byste od nás čekali, než že o tom všem budeme horlivě informovat a vybereme si spíš ta šťavnatější fakta, než nějaké nudné statistiky. A že se v bulvárních médiích objeví titulky o prasečím zabijákovi, to přece také nemůže překvapit. I když je zatím mnohonásobně nebezpečnějším zabijákem úplně normální chřipka, jejíž reálné epidemie zažíváme tak často, ale jsme na ně zvyklí, a proto se jich tolik nebojíme.