Vzpomínka na padlé kamarády
Belgické městečko De Panne na pobřeží Severního moře leží mezi pískovými dunami a borovými háji. Je to jedno z mnoha letovisek s hotely a promenádou, plážemi a stánky se zmrzlinou. Pro české a slovenské návštěvníky má ale zvláštní význam. Na vojenských hřbitovech tu leží vojáci československé obrněné brigády, kteří na konci války obléhali francouzský přístav Dunkerque. Jejich bývalí druhové ve zbrani a také dnešní vojáci a diplomaté jim tam každoročně vzdávají čest.
Na francouzsko-belgickém pomezí bojovalo na konci války asi šest tisíc československých vojáků. 189 z nich se konce války nedočkalo. Poslední padl těsně před kapitulací německé posádky v zuřivě se bránícím Dunkerque 8. května 1945.
Československá jednotka měla jediný úkol. Obklíčit přístav a nepustit z něj Němce, aby nevpadli Britům, Francouzům, Američanům a Kanaďanům do zad, když táhli dál na Ardény a na Německo. Blokovali město od začátku října 1944. Operace zadržování fašistů v Dunkerque se v žádném případě nemůže podceňovat.
"Nesmíme proboha zapomenout, že to bylo právě naopak. Ta operace byla strašně důležitá. Oni kryli postupujícím spojencům záda. To oni nám vlastně přinesli svobodu," říká prezident sdružení Památníku vzpomínek v Dunkerque Lucien Dayan.
Památka na československé vojáky je v muzeu v obranném valu přístavu dobře patrná. Kromě dvou škodováckých děl tu mají i portrét generála Aloise Lišky, který nakonec donutil fanatického viceadmirála Friedricha Frisiuse, velitele pevnosti, ke kapitulaci.
"Památka padlých československých vojáků se ale mohla začít plně připomínat až po roce 1989, kdy Češi a Slováci získali plnou suverenitu a svobodu," připomněl velvyslanec Česka v Belgickém království Vladimír Müller zatracování západního odboje komunisty.
Na vojenském hřbitově v Adinkerke na předměstí De Panne leží s britskými vojáky i 40 Čechů a Slováků. Už poněkolikáté přijel památku svých kamarádů uctít dvaadevadesátiletý Jan Bačík.
"Ti kamarádi, Čechoslováci, který tady leží, jsou všechno vojáci mého praporu. Skoro všechny jsem znal a oni znali mne. Pro mne je to taková událost, že bych skoro brečel. Když přijdu a vidím, tady leží mí kamarádi a já ještě dýchám. Tady mám jednoho. Narodil se ve stejný den, stejný měsíc a stejný rok jako já. Je to tady. Třetí, nebo čtvrtý hrob," ukazoval Jan Bačík v uniformě s baretem na hlavě na pomníčky s českým lvem a slovenským dvojkřížem.
Své kamarády přežil i 86letý Jan Horal. Při obléhání Dunkerque měl vojenské štěstí v neštěstí. "Najel jsem na minu. Byl jsem v nemocnici tři týdny. Celá moje posádka leží tady. Víte, válka je největším kraťasem lidské společnosti," dodal veterán od Dunkerque.
Českým a slovenským vojákům padlým na francouzsko-belgickém pomezí přijeli vzdát hold náčelníci generálních štábů a vojenští přidělenci v Belgii. U památníku ležel i věnec od zástupce Běloruska. Nebyl tam ale ani americký, ani britský. Američan ten svůj někde zapomněl a Brit na vzpomínkovou slavnost nepřijel vůbec.
