Zápisník zahraničních zpravodajů12. července  2009 v 10:06  

Za pražským orlojem do korejského Soulu

Pražský orloj v Soulu - Foto: Robert Mikoláš

Pražský orloj v SouluFoto: Robert Mikoláš

V posledních dnech se hodně mluví o problémech pražského orloje, přesněji řečeno o výměně dlouholetého hodinářského mistra, který se o chod složitého stroje staral. Málo se ví tom, že staroměstský orloj má svou kopii. Případní zájemci o její shlédnutí to ale nemají jednoduché. Za orlojem-dvojníkem by se museli vypravit až do jihokorejského Soulu.

U vchodu mne vítá číšník, vedle nás stojí zbrojnoš v brnění a nad hlavami nám svítí erb pánů Pětipeských z Chýše. Typicky české prostředí mne okamžitě pohltí. Až na to, že všude okolo mne jsou Korejci a já se nacházím v Soulu

Místní kopie Staroměstské radnice s orlojem je od originálu k nerozeznání, i když je od sebe dělí několik tisíc kilometrů a téměř 600 let. A nejen velikostí, ale i výzdobou. Nechybí ty sebemenší detaily a smrtka či andělé jsou samozřejmostí, stejně jako kalendářové kolo s malbami od Josefa Mánesa, tedy pochopitelně jejich kopiemi. 

"K nejtěžším patřily sochařské práce. Všechno, co vidíte, bylo totiž vyrobeno v Koreji. A musím říci, že nebylo jednoduché najít někoho, kdo by to dokázal. Co se týče celé stavby, vycházeli jsme z plánů a nákresů pražského orloje. Kvůli tomu jsem několikrát vyslal i své experty do české metropole. Chtěl jsem, aby Castle Praha byl skutečně co nejvěrnější kopií," vypráví majitel podniku, dvaapadesátiletý Taj Ham. 

Je úspěšný obchodník, který se zamiloval do naší stověžaté matičky. I když se dá ze Soulu do Prahy letět přímo, chtěl ji mít, jak se říká, za rohem. A že za vybudování podniku Castle Praha utratil kolem deseti miliónů dolarů a stavba trvala tři roky, nad tím jen mávne rukou. 

Stoupáme po schodech a míjíme obrazy visící na stěnách. Židovský hřbitov, Pražský hrad, ale třeba i chrám sv. Barbory v Kutné Hoře. Nejen Praha, ale celá Česká republika jako na dlani. A nechybí ani životopisy a fotografie nejznámějších českých umělců. 

Jak se pan Taj Ham svěřuje, on sám má nejraději spisovatele Franze Kafku, který tu proto také nemůže chybět. Kdybyste si ale o něm chtěli něco přečíst, nebo třeba o Janu Werichovi, Bedřichu Smetanovi a dalších, musíte umět Korejsky. 

Po chvíli se ocitáme přímo u hodinového stroje. V Soulu se ovšem o jeho bezproblémový chod nestará vyučený hodinář, jako je tomu v Praze, ale moderní technika. Vše je totiž řízeno elektronicky. "Hodiny jsou také dílem korejských odborníků. Pravdou ale je, že samotný stroj vyrobili Japonci, kteří sem kvůli tomu přiletěli," říká Taj Ham. 

V každém patře se nachází specializovaná restaurace. V jednom je mezinárodní, dalším zase cukrárna. Tu ale brzy nahradí něco jiného. "Otevřeme české informační centrum, kde budeme nabízet základní výstavy, informace o České republice pro turisty i pro obchodníky. Budeme také nabízet malé kulturní programy, které podpoří fakt, že z Koreje do České republiky jezdí každým rokem 70 tisíc turistů," prozrazuje český velvyslanec v Korejské republice Jaroslav Olša jr. 

Z cukrárny vycházím na terasu, ze které si můžete prohlédnout nejen okolí s moderními domy, ale i boční stěny paláce vyzdobené renesančními motivy. A pak vzhůru na ochoz na věži. To nejlepší, tedy co se gastronomie týče, se však skrývá hluboko pode mnou, ve sklepení. 

V pravé české restauraci to vře, i když se ještě ani nesetmělo. Zdi zdobí trofeje obou pražských "S", tedy jak Sparty, tak i Slavie, erby měst pražských, loutky nebo třeba staré reklamní plakáty. Jeden z nich tvrdí, že "kdo má křídla, nepotřebuje nohy" a vyjadřuje poctu českým slepicím. 

Nálada je výborná, číšníci roznášejí půllitry s pivem a talíře s typicky českými jídly. "Objednal jsem si směs párků a klobás, s hořčicí a okurkou. Je to vynikající," pochutnává si jeden z návštěvníků restaurace. A už se prý těší i na místní specialitu - guláš podávaný v chlebu. Zároveň mne ale upozorní, že zdejší kuchyně není korejská. 

"Ne ne, tohle není tradiční korejská restaurace, tady se podává západní jídlo. Tohle je konkrétně guláš v domácím chlebu, manželka si zase pochutnává na moravském vrabci. Měl byste si ho také dát," radí mi, aniž by tušil, že jsem Čech. 

Velvyslanec Jaroslav Olša pak uvádí vše na pravou míru, tedy co se kuchyně týče: "K většině českých jídel vám tady dodají korejské přílohy typu místního zkvašeného ostrého zelí nazvaného kim či nebo něčím jiným. Je to udělané tak, aby Korejec měl tu správnou chuť, která mu vyhovuje, ale současně měl pocit něčeho zvláštního, evropského." 

Točené pivo se vyrábí v Koreji, vaří se však podle českých receptů. Pochutnat si můžete na třech druzích, které jsou vesměs podobné plzeňskému. Pokud si však budete přát skutečně pravé české, dostanete ho, i když lahvové. Není divu, že naše evropské předsednictví nemohlo neformální večeří začít nikde jinde než v restauraci Castle Praha. 

AudioStáhnout
 

Za pražským orlojem do korejského Soulu

Autor:  Robert Mikoláš  (mir)
 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2014 Český rozhlas