Extrémní svahy Elbrusu pomalu ztrácejí otisk sovětských dob
Oficiálně je sice poslední zimní víkend, ale štědrý příděl sněhu způsobil, že zima stále pokračuje. Dokonce i v místech, kde se letos přehnaných porcí sněhové nadílky nedočkali. Jedním z nich je kavkazské Příelbrusí, které každoročně láká tisíce turistů nejen z Ruska, ale i ze zahraničí. Jak se zde podnikatelé vyrovnávají s dopady finanční krize a je Kavkaz skutečně alternativou k západoevropským alpským střediskům?
Přestože je slunečný zimní den, v Čegetu, jednom ze středisek Národního parku Příelbrusí, je podezřele prázdno. U dolní stanice lanovky, která toho zjevně pamatuje víc než leckterý místní lyžař, čeká na svou dřevěnou sedačku asi dvacítka nadšenců.
"Běžně tu bývá pořádná fronta," mávne ke stánku vzdálenému asi 70 metrů průvodce Nikolaj. "Letos napadlo málo sněhu a Rusko se potýká s finanční krizí. Ceny navíc stouply o sto procent, a tak si mnoho lidí rozmyslí, jestli se vydají na lyže, nebo ne," dodává.
Úřady v ruské Kabardino-Balkárské republice přitom právě do turistického ruchu vkládají velké naděje. Elbrus je jejich chloubou a také zdrojem peněz plynoucích do státního rozpočtu. I přes postupující renovaci ale mají zdejší horská střediska stále co dohánět, aby vymazala otisk sovětských dob.
"Rozdílů oproti alpským střediskům je víc než dost, počínaje frontami a konče absurditami jako například uplácení vlekařů. Člověk, který sem jede, by na to měl být připravený," říká Švýcar Nicholas Hodlej, jeden z mála zahraničních turistů na Čegetu.
"Nečekal jsem, že tu najdu stejné lanovky, upravené sjezdovky a hotely jako v Rakousku nebo Švýcarsku. Elbrus je proslulý skvělými lyžařskými podmínkami a možností lyžování v prachovém sněhu, což letos nevyšlo," směje se mladý lyžař, který si týdenní dovolenou přesto pochvaluje, ačkoliv přiznává, že nebýt pozvání kamarádky žijící v Moskvě, asi by nepřijel.
"Příelbrusí je pro milovníky drsných hor. Nejvíc si tu užívají ti, kteří umí lyžovat a mají rádi divokou přírodu," vysvětluje Igor Naďjožen, jeden ze zdejších zkušených průvodců. Zároveň dodává, že z divočiny se stává móda a řada mladých Rusů bere výlet na "extrémní svahy" jako výraz životního stylu. Nestane se tedy z hor hračka ruské mládeže?
"Hory se nemění, mění se lidé a infrastruktura. Lyžoval jsem v Alpách, a tak mám srovnání. Může to znít trochu pateticky, ale na Kavkaze jsou podmínky opravdu drsné a většinou nemilosrdně odhalí, co v člověku skutečně je," míní Igor Naďjožen.
"Hodně turistů sem přijíždí vyzbrojeno supermoderním vybavením s tím, že si konečně zalyžují mimo sjezdovky. Měli by si však uvědomit, že hory vyžadují velkou míru odpovědnosti a respektu," pokračuje zamyšleně průvodce Igor Naďjožen, který v rozvoji infrastruktury vidí především možnost zvýšení životní úrovně místních, převážně etnických Balkárců.
"Snad cesta vzhůru nepotrvá stejně dlouho jako jízda obstarožní lanovkou," dodává.
