Do plachet se opřel nevyzpytatelný vítr

Umět plavat, pojistit se, obléct záchranou vestu a směle vykročit na palubu. Nic víc není třeba, když se jednoho slunečného a dostatečně větrného dne rozhodnete v Ženevě zkusit plachtění. Vybrat si můžete z několika škol a jak potvrzuje instruktor jedné z nich zřízené ženevským Yacht klubem Sebastien de Carlo, začít může skutečně každý.

"Plachtění je přístupné opravdu komukoliv, tady v Ženevě máme dokonce i kurzy pro handicapované - například i pro lidi na vozíčku. Pomoci speciálního jeřábu jim pomůžeme na loď. I když nemají úplně ty samé možnosti jako zdravý člověk, mohou si plachtění užít. Je to zkrátka sport pro všechny - od malých sedmiletých dětí, které už mají dost díly na to, aby malou loďku řídily samy, po staré lidi, kteří jsou ještě schopni pohybu," řekl.

"To první, o čem vůbec budeme mluvit, je bezpečnost. Ta je opravdu nejdůležitější, protože na lodi jsme v moci přírodního živlu, vody, kterou nemůže nikdy tak úplně kontrolovat. Není to, jako když hrajeme tenis nebo fotbal," doplnil.

Sebastien de Carlo vůbec nepřehání - Ženeveské jezero, nebo-li Lac Leman, jak říkají místní, je přece jen o trochu divočejší než naše Lipno a metrové vlny na jeho hladině nejsou zas až takovou výjimkou. Díky okolním horám se zde velmi rychle mění počasí, a tak může nepřipravenou výletně naloženou posádku překvapit bouře dřív, než se naděje.

"Druhá důležitá oblast, to je meteorologie. Umění poznat, odkud fouká vítr, protože vítr, to je náš motor. Takže se učíme pozorovat stromy, vlajky, korouhvičky, dým, všechno, co ukazuje směr větru, abychom se mohli orientovat na vodě a nastavit plachty co nejlépe," přiblížil Sebastien de Carlo.

Právě místní vítr a jeho nevyzpytatelná proměnlivost je tou výzvou, kterou přijíždějí na ženevské jezero pokořit i zkušení mořští vlci, jachtaři. Zatímco na otevřeném moři se vítr chová vcelku předvídatelně, na rozlehlém ledovcovém jezeře často ani detailní předpověď počasí nepomůže.

Když tušíme, odkud vítr vane, přijde další část výuky - ovládání plachet. Mohlo by se zdát, že tady půjde hlavně o fyzickou sílu, ale není to tak docela pravda.

"Dobrým příkladme může být Ellen MacArthur, výborná závodnice. To je žena, která měří 155 centimetrů, úplně malinká, žádná svalovkyně se silou Herkula. Přesto jednou zdolala Vendée Globe, závod osamělých mořeplavců kolem světa, takový Everest závodního plachtění," upozornil Sebastien de Carlo.

"Potom, co se naučíme ovládat plachty, je taky třeba vědět, jak loď kormidlovat. Je to trochu podobné jako na kole - když nešlapete, těžko můžete zatočit. Když loď němá rychlost, taky jí neotočíte daným směrem," doplnil.

Na druhou stranu nastanou i na vodě chvíle, kdy je třeba místo šlapání brzdit - například když se vám do cesty připlete další plavidlo. A protože na palubě žádnou brzdu nenajdete, platí při případném křížení tras stejně jako na silnici pravidlo přednosti zprava.

Tak jako v autě nesedí vždycky jen ti ukáznění řidiči, i v plachtění, sportu džentlmenů, někdy dojde na ostré lokty - přetlačování lodí, karambol nebo dokonce rvačku posádek dvou na sebe přitisknutých plavidel.

Podobně vyhrocené momenty ale vznikají hlavně při velkých závodech. Během běžných dní je na téměř šest kilometrů čtverečních rozlehlé hladině Ženevského jezera dost místa pro všechny, i pro úplné začátečníky.

I když se to nezdá, k ovládnutí základů plachtění stačí naprostému laikovi pouhých deset až patnáct hodin výuky. Pak už nic nebrání tomu s pár kamarády nebo samostatně vyrazit větru vstříc. Pokud ještě stále váháte, možná vás svými nakažlivými argumenty přesvědčí instruktor školy plachtění Sebastien de Carlo.

"Když jste na lodi, jste svobodní. Je to podobné, jako když se třeba potápíte - nemáte žádnou trasu, žádný směr, který byste museli respektovat. A právě tenhle pocit svobody, ten je základní, v tom tkví krása tohohle sportu," dodal.